JanKoWeb: Recenze - Karel Jaromír Erben: Kytice
jankoweb.wz.cz
Mezinárodní den svobody tisku.


Karel Jaromír Erben: Kytice

Erbenova snad nejznámější sbírka. Státní nakladatelství v Praze 1935. Redigovali Hugo Siebenschein a Pavel Sula.

Proti zvyku bych nejdříve stručně zhodnotil dílo jako celek a pak bych přešel k obsahu jednotlivých balad. Kytice (myslím tím teď celou sbírku) se čte velmi snadno, archaismy, i když v textu občas jsou, lze pochopit z kontextu. Balady jsou krátké (až na výjimky), rýmy celkem pravidelné. Děj není ubíjen lyrikou a balady jsou vesměs jasné. Téměř všechny balady jsou morbidní, mohu-li to tak nazvat. Pakliže se chcete dozvědět více o formální stránce, otevřete si literaturu. Dále se již budu zabývat jen subjektivním dojmem a přidám úryvek (upozorňuji, že závěry úmyslně často zlehčuji).

K jednotlivým skladbám:

Kytice. „Zemřela matka, do hrobu dána, siroty po ní zůstaly...“ (začátek) Rým je pravidelný (ABAB). Závěr: skladba vysvětluje název mateřídoušky.

Poklad. „Mlč, synáčku! mlč, mlč, hochu! počkej tuto jenom trochu...“ (matka z jeskyně odnáší zlato) Rým je již nepravidelný a upravuje se podle děje. Námětem je Velký pátek, při němž se prý otvírají poklady. Žena, běžíc na bohoslužbu, objeví cestu k pokladu v podzemí, nalezne tam zlato a v euforii tam nechá své dítě. Ze zlata jí doma zbude jen hlína a se svým dítětem se setká až po roce útrap. Závěr: člověk si má vážit více života než jmění.

Svatební košile. „Již jedenáctá odbila a lampa ještě svítila...“ (začátek), „Knížky jí vzal a zahodil, a byli rázem deset mil.“ (milá běží za milým) Rým se i v tomto případě podřizuje ději, převládá ale model AA („To nejsou tužkové baterie.“ – pozn. autora). Milá si na panně Marii vymodlí příchod milého, kterého již neviděla tři roky. Milý přijde a hned ji vede pryč. Běží s ní noční pustou krajinou, až dojdou ke hřbitovu. Ona chce, aby on skočil první a využije toho k útěku – zavře se do kopky. Mrtví začnou vstávat z hrobů, ale ona se začne modlit a tak na pokraji psychického vypětí začne svítat. Milého svatební košile je roztrhána a rozvěšena po náhrobcích. Závěr: křesťan nemá být ke svým svatým drzý a nemá právo po nich cokoli požadovat. (Dodatek: „Je zakázáno cokoli s sebou do hrobu brát.“)

Polednice. „U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo“ (otřepaný začátek) Rým je pravidelný ABAB. Námět – nervózní kuchtící matka na své dítě zavolá polednici. Ta však skutečně přijde a matka hrůzou své dítě zadusí. Matku ještě vzkřísí přicházející otec, dítě je nenávratně mrtvo. Osobně mám raději Žáčkovu verzi. Závěr: netrestejte děti příliš ukvapeně.

Zlatý kolovrat. „Okolo lesa pole lán, hoj jede, jede z lesa pán...“ (začátek) Rým opět pravidelný typu AABBC. Král se zamiluje do předoucí dívky („Předla na kolovratu, ne jako kočka.“ – pozn. autora). Tu však macecha s pomocí dcery zavraždí a za krále se provdá falešná přadlena. Kouzelný dědeček za zlatý kolovrat (a příslušenství) vymění usekané končetiny dívčiny a zpět ji oživí. Když se král vrátí z bitvy, falešnou přadlenu prozradí zlatý kolovrat („Vrr - zlou to předeš nit! Přišla jsi krále ošidit...“) - nakonec je macecha i s dcerou popravena a král si vezme tu pravou. Závěr: lež má krátké nohy („Aneb s poctivostí nejdřív pojdeš.“ – smutná pozn. autora); kdo jinému jámu kopá (údy seká), sám do ní padá (o ně přijde).

Štědrý den. „Toč se a vrč, můj kolovrátku!“ (předoucí dívky) Rým je nepravidelný (např. ABCB, ABAB aj.), tím chci říci, že se v průběhu balady mění. Dvě dívky chtějí vidět svého ženicha a tak jdou podle zvyku vysekat led v rybníku. Jedna uvidí, že se vdá, druhá, že zemře. A tak se také stane. Konečné verše shrnují, že je lepší osud neznát. Závěr: viz konečné čtyřverší.

Holoubek. „Objímej milého, netřeba se báti: rakev dosti těsná – ten se neobrátí.“ (říká milenec vdově o nebožtíkovi) Rým ABCB. Vdova po pohřbu potká galána a zanedlouho na mrtvého zapomene a provdá se za něj („Tedy za toho galána, aby nedošlo k omylu.“ – pozn. autora). Bílý vrkající holoubek na náhrobku zesnulého ale pohne se špatným svědomím ženy a ta se zasebevraždí. Závěr: pravidlem to asi bude, svědomí vás stihne všude.

Záhořovo lože. „I zařičel Satan poslední své slovo: ‚Uvrzte jeho v lože Záhořovo!“ (chce ďábla přimět, aby zrušil poutníkův úpis) Nepravidelný rým dle děje. Poutník kráčí do pekla, aby zrušil smlouvu, kterou jeho duši upsali rodiče peklu. Potká loupežníka Záhoře, který ho pustí pod podmínkou, že mu sdělí, jak to v pekle vypadá. Když poutník (kněz) v pekle křížem „zruší úpis“, vrátí se k Záhoři a upozorní ho, že v pekle mají jakési Záhořovo lože, kterého se bojí i sám ďábel. Loupežník se na radu kněze začne modlit. Po desítkách let okolo kněz prochází a zjistí, že se z loupežníka stal pařez a z jeho kyje, který kněz zarazil do země, jabloň. Jak se tohle dozví, je jeho poslání naplněno a i se Záhořem se rozpadne na prach za odletu dvou bílých holubic. Patrně nejdelší balada. Závěr: „Kraď, vraždi, buď podlý, pak se chvíli modli.“

Vodník. „Na topole podle skal, zelený mužík zatleskal“ (pod dívkou se prolomila lávka) Rým je různý v různých oddílech (AABB, ABCB aj.). Matka varuje dceru, aby nešla prát prádlo k jezeru, ta ale jde a prolomí se pod ní lávka. Nedobrovolně (ze strany dívky) si ji vezme za ženu vodník a mají spolu dítě. Později dívka vodníka přemluví, aby mohla navštívit matku – ta ji nechce nechat odejít zpět a vodník z pomsty jejich synka na prahu zavraždí. Závěr: dcera neuposlechla matku a byla potrestána aneb pozor na ztrouchnivělé lávky!

Vrba. „Paní moje, milá paní! Jaké je to tvoje spaní?“ (manžel se táže manželky) Rým pravidelný – typu AA. Manžel se zeptá vědmy, proč je jeho paní přes den zdráva a v noci jako mrtvá leží. Dozví se, že je jeho manželka duší spjata s vrbou u potoku a muž se jí rozhodne porazit – s vrbou však zemře i jeho paní. Závěr: hamižnost se nevyplácí.

Dceřina kletba. „Co jsi se tak zasmušila, dcero má?“ (začátek) Rým s relativní konstantou (... má) by se dal naznačit asi takto: AkAAB. Dcera proklíná matku, že jí nerozmluvila nevěrného mládence a chce se oběsit. Závěr: nejlepší je svoji chybu hodit na druhé. Pozoruhodná je relativní konstanta „dcero má“, „matko má“ atd., nápadně se podobající Cimrmanově absolutní konstantě „dija, dija, dá“ (V díle Jede paní z Frýdlantu.).

Věštkyně. Nepravidelný rým. Věštkyně (nahlédnu-li do poznámek v sešitu) není balada. Jejím cílem je očividně připomenout české pověsti a pozvednout vlastenecké cítění národa. Vlastně nemá ani pořádný děj. Můžeme zde najít úryvky (spíše náznaky) pověstí O Libuši (ta ale v mojí verzi nebyla), O Přemyslu Oráči, O zlatém zvonu v Kostelci nad Orlicí, O Blaníku, O Brunclíkově soše, možná další. Závěr: povzbuzení vlasteneckého cítění.

Lilie. Zemře dívka a její duše se vtělí do lilie, kterou najde pán. Když zjistí, že je jako živá, ožení se s ní. Jednoho dne je však povolán ke králi a jeho matka květinu umoří. Závěr: zalévání květin v době dovolené raději nechejte na stejně botanicky zapáleném sousedovi, jako jste vy.

Vyhledat titul: Městská knihovna Praha
Rubrika Recenze | Tagy Erben, Horor, Poezie, Epika | Pá 26.02.2010 | 4671x

Náhodné články

Tento web jsem zakládal na střední, v roce 2008. Je zde hlavně archiv mé tvorby.

Aktuální věci publikuji kvůli úspoře času na Twitter.

Honza

"V demokracii je to složité. Je třeba, aby se v ní angažovali všichni."

V. Havel