Miroslav Pospíšil: Zlost, hněv, rozčilení

Velice zajímavá kniha o původu vzteku. Autor, zkušený psycholog, velmi poutavým způsobem rozebírá anatomii vzteku.

V úvodu knihy zdůrazňuje provázanost vzteku na fyzickou podstatu těla. Jedná se o první část knihy - anatomie a fyziologie zlosti. Není podstatné, že se jedná o velké zjednodušení - autor totiž tvrdí, že za nepřiměřené chování ve vzteku je většinou zodpovědna amygdala, což je jedna z nejstarších částí mozku - proto si pamatuje věci, kterým se má vyhnout a nikoli důsledky. Proto, když někoho "chytne rapl" a nechá se svou amygdalou "ovládnout", jedná dost vztekle.

Dále se autor věnuje vysvětlením některých pojmů, jako třeba EQ (emoční inteligence), ale velmi čtivým způsobem. 

Druhá část knihy se věnuje příčinám zlosti. Autor v jednotlivých kapitolkách rozebírá různé přičiny zlosti - například zlost na počasí, zlost ze zklamání, z důchodu a stáří, ze sousedů a mnoho dalších. Věnuje se zároveň i tomu, jak se zlosti v takových případech vyhnout.

Třetí část knihy se jmenuje Problémy a těžkosti dětí a s dětmi. Myslím, že by si ji měl přečíst každý rodič, ale i každý, kdo o dětech v životě uvažuje. Autor se věnuje tomu, jak pracovat se svým vztekem třeba v případě různých neřestí dětí (kouření, alkohol, automaty, hry...), ale i tomu, jaké aspekty a důvody děti k takovým činnostem vedou a jak se jim lze tedy vyhýbat. Věnuje se i problematice učení dětí.

Děti baví činnosti, které vyžadují málo námahy, ale mají velký efekt - proto má malé dítě tak rádo bubliny, hopíky a později počítačové hry... 

Dále se autor věnuje i otázce sexuality dětí. Doporučuje třeba, že zřeknutí se sexu do ukončení středního vzdělání je nanejvýš žádoucí. Je ale nutné o tom s dítětem mluvit.

V poslední čtvrté části knihy se autor věnuje ovlivňování zlosti. Zajímavá je třeba tzv. pozitivní kotva, kdy se při stavu vyrovnanosti a klidu člověk naučí udělat nějakou rutinní činnost (třeba zmáčknutí dlaně). Pokud to bude opakovat, ve chvílích zlosti lze vztek stejnout rutinnou velmi omezit (podvědomí si rutinu spojí s dobrým pocitem a vztek se zmírní). 

Další rada, jak zmírnit stres a vztek, je třeba žvýkat obyčejnou žvýkačku.

Dále na asi 40 stranách ukazuje postupy různých autorů, jak se vztekem bojovat.

Na konci každé větší kapitoly se nachází velice hezké shrnutí.

Na přebalu se píše: "Kniha je určena těm, kteří se chtějí naučit jinak řešit své problémy, aby tím dosáhli převahyy radosti nad starostmi" 

Myslím si, že ji ocení každý, kdo se umí jen trochu zamyslet. Mohu je vřele doporučit, za poslední dobu je to jedna z nejzajímavějších knih (tj. mě též nejvíce ovlivnila), které jsem četl.

Kniha má 266 stran. Z formálního hlediska bych měl jedinou výtku - používání různých velikostí písma působí trochu chaoticky, nicméně vzhledem k vysoké informační hodnotě, kterou pro mě kniha měla, to asi ani nestojí za řeč.

Nakladatel Pospíšil, Plzeň 1999.