Balada O chaloupce u nádraží

 

Nebe bylo dosti jasné,
Čáslav, to je město krásné.
Sluníčko tam pěkně praží,
do chaloupky u nádraží.

Poetické klapání,
když kolem vlak uhání...

Večer když jde na kutě,
naslouchá pak nehnutě...
Nocí hvizdod tichý pluje,
jak kdes rychlík upaluje.

Poetické klapání,
když kolem vlak uhání...

Spousta malých kovadlinek,
je jak starý kafemlýnek.
Srdce nad tím jenom jásá,
žít u trati - to je krása!

Poetické klapání,
když kolem vlak uhání...

Avšak kolem jedenácté,
když sebou na postel plácne,
zjistí v němém úžasu,
co je tohle za krásu...

Trochu ruší klapání,
když kolem vlak uhání...

Každých skoro dvacet minut,
drnčí domek jak pominut.
Jak se všechno otřásá,
tak už tolik nejásá.

Nervy drásá klapání,
když kolem vlak uhání...

Klidu k spánku prostě není,
co chvíle zemětřesení.
Jen zamhouří svoje oko,
vlak je tu hned nadivoko.

Kdo se vzteku ubrání
když kolem vlak uhání?!
Rubrika Veršů pár | Tagy Balada | Čt 02.08.2012 | 897x

Náhodné články

© 2008-201919 JK, kontakt, právní upozornění
Powered by Janko's RS| XHTML, CSS, RSS, analýza kódu, SEO servis, dostupnost, hosting, líbí se Vám tu?
Požadavek: 0.87562 s, generování: 0.07505 s, paměť: 1.48 MB, sql dotazů: 7, CPU: 18.23

.