Palác Flóra aneb další důvod k tomu, proč nenávidím obchodní paláce

Výkon trval trochu déle, než předchozí dva zuby, protože ona osmička byla zapřená o sedmičku (doufám, že se už v těch číslech neztrácíte), ale docela to šlo (po asi 3 minutovém vrtání si pamatuji slova: "hmm, teď už by mohla jít ven, protože je to chlapec rozumný, a ten má jistě osmičku taky rozumnou /několikavteřinové páčení zubu kleštěmi/... Hmm, tak nemá... /hrk - to hrklo ve mně, že to bude trvat ještě dlouho/- Protože teď už ji mám já";-) ) Potom mi pan doktor předepsal antibiotika (pro jistotu, aby se rana nezanitila) a já se zeptal, kde v tuto dobu (bylo něco po sedmé) je v Praze ještě otevřená lékárna. Dostalo se mi odpovědi, že v Paláci Flora by mohlo být otevřeno do 21 hodin - prý je to u kina Aimax...

Rozloučil jsem se s panem doktorem a rozhodl se, že do lékárny zajdu tedy na Flóru (bylo to nedaleko). Přišel jsem tedy na Flóru a uviděl tu ošklivou barabiznu (promiňte, jinak se to nazvat nedá... no, dalo by se - třeba výtvor opilého architekta nebo pěst na oko, ale původní termín mi připadá lepší...). To už mi hnulo žlučí... Obchodní domy tohoto ražení nenávidím...

Před vchodem jsem zaznamenal pár povalečů a vstoupil do "paláce". Prošel jsem suterén (rozuměj, patro, které je v rovině s okolním terénem) a už začal pomalu bublat, protože jsem nikde nemohl najít nějaký plán budovy... Po asi 5 minutách bloudění jsem konečně nějaký našel a shledal, že něco jako lékárna se v objektu skutečně nachází, podle nákresu by ji ale nenašel snad ani hledač pokladů... Tu jsem uviděl červený nápis Aimax - ha - lékárna by podle doktorova popisu měla být poblíž... Ale nebyla...

V náhlém osvícení jsem objevil terminál - takový počítač, ve kterém člověk nikdy nenajde to, co hledá... Nejdříve jsem chtěl přes "Krásné" grafické menu najít "Obchody", ale po chvilce jsem snažení shledal za marné a využil vyhledávání... Zadal jsem slovo "lékárna", načež vyběhly dvě na první pohled naprosto nesouvisející položky... Při bližším zkoumání teprve člověk pochopil, že jedna označuje velmi "popisný" a "logický" název lékárny (už si ho bohužel nepamatuji, neb - připomínám - zub, respektive to co po něm zbylo, se v tu dobu už začínala narůstajícím vztekem probouzet k životu)... Podle popisu se měla nacházet v prvním patře...

Vydal jsem se tedy po eskalátorech, které jsou jako ve všech obchodních domek umístěny tak logicky, aby lidé proběhaly celou budovu, než se dostanou na místo určení (a upozorňuji, že to není jen architektonické řešení, pro architekta jistě praktické, ale hlavně psychologické, protože čím déle bude potenciální zákazník po domě "bloudit", tím větší šance je, že se cestou zastaví v nějakém obchodě... Tato praxe mě osobně vytáčí do vysokých otáček, protože když už jsem nucen do takového strašného obchodního domu zavítat, vždy přesně vím, co chci (bohužel většinou to nenajdu - tak mě jednou napadlo, jestli by nebylo lepší, místo ochranky najímat jakési Sharlocky Holmese, ke kterým byste přišli, řekli, že potřebujete najít třeba mléko a oni by popadli fajfku a klobouk a vydali by se ho hledat...).

Nu, vyjel jsem tedy do prvního patra (rozuměj, prvního nadzemního podlaží) a rozhlížím se... Lékárnu nikde nevidím... A tu mě upoutal lékarnický zelený kříž o tři patra níže... Eskalátory byly opět tak chytře postavené, že než jsem se dostal o dvě patra níže, byl jsem vzteky bez sebe... Proto jsem raději využil výtahu, který jsem čirou náhodou objevil... A náhle - co to? Patro, na kterém se nacházela lékárna, bylo ve výtahu označeno jako první... =-O HA!

Sjel jsem tedy dolů a po pěkné procházce podlažím (výtah nebyl zase tak blízko lékárně, jak se zprvu zdálo) jsem konečně došel k lékárně... Vešel jsem dovnitř, za pultíkem dva otrávené obličeje mladých magister (byly-li to vůbec magistry, protože záhy mě upoutala cedule, že zde na recept nee - výdej na recept byl kdesi vzadu v lékárně)...

Přišel jsem tedy k okénku, které nebylo nijak označené, ale směřovala k němu šipka u cedule "recepty"... Chvíli jsem čekal... Další chvíli... Začal jsem toho mít plné zuby, štěstí bylo, že jsem jich už měl jen 29, takže se to dalo snést... Kolem prošel nějaký chlapík v bílém, všiml si mě, ale zapadl do nejbližších dveří... Tak čekám dál... Už jsem toho měl opravdu po krk... Konečně přišla nějaká paní, podle cedulky už skutečná magistra - podal jsem jí recept... Magistra chvilku lovila v poličce s antibiotiky a pak se otočila se slovy, že požadované antibiotikum bohužel už nemají a nemají ani jiné, kterým by se dalo nahradit... Zavrčel jsem nashledanou a vyšel z lékárny (podotýkám, že tím jsem ještě zdaleka nebyl venku)...

Cesta ven byla o něco rychlejší, ale stejně chaotická, jako cesta dovnitř... Značení východu v Paláci Flóra asi neznají... Když jsem se konečně dostal na ulici, slíbil jsem si, že mou nenávist k takovýmto obchodním domům ještě posílím... Mimoto jsem tam nekde ztratil ten svuj zub!