Erika Matějková: Jak řešit konflikty a problémy v partnerských vztazích

Kniha se věnuje konfliktům, které mohou vznikat v různých fázích vztahu (od odeznění první vlny zamilovanosti, po nevěru).

Nejčastěji partnerské krize vznikají 6-12 měsíců po seznámení (vyprchání první fáze zamilovanosti, partneři na sobě začínají vidět chyby, které předtím vůbec nevnímali), 3 roky (odchází zamilovanost), 7 roků (většinou děti již chodí do školy a nastává stereotyp), 18-25 roků (děti vylétávají z hnízda).

V kapitole Emocionální otevřenost zdůrazňuje autorka důležitost komunikace mezi partnery a to i v době těžkostí. Nejhorší co může nastat je domýšlet si, proč se partner chová tak "divně". Komunikace tedy musí být na prvním místě a je nutné ji podporovat a vybuzovat.

Dovolím si uvést i citaci z kapitoly Jak si partnery volíme?:

Partnerský vztah znamená, že jeden druhému jsme partnerem, nikoli identickou kopií.

Asi nejzajímavější z celé knihy je 25 stránek o Falešné komunikaci. Problémy mají jednotnou formu - popis, ukázka z praxe a řešení ze strany "já" a "partner". Autorka na praktických příkladech ukazuje nejčastější důvody nedorozumění mezi partnery a ukazuje možná řešení a opatření, jak se jim vyhnout. Jak jsem již poznamenal výše, komunikace je mezi partnery velmi důležitá. Nejlepší asi bude jeden příklad za všechny:

Co řeknu: Bože, tady je vždy nepořádek, když vaříš.
Co myslím: Cením si, že jako muž vaříš.
Jak tomu rozumí partner: Tvé vaření mě otravuje, děláš zde jen nepořádek.

Zásadou by tedy mělo být mluvit tak, aby partner jednoznačně pochopil, co od něho chceme či očekáváme.

V další kapitole se autorka věnuje Nejčastějším mýtům v partnerství. Dále Manipulaci v partnerských vztazích.

V kapitole Hra na děti a dospělé ukazuje různé možnosti komunikace mezi partnery, která by měla být v úrovni dospělý-dospělý. Nicméně na různých příkladech dokazuje, že tomu tak někdy není a vztahy se pak kroutí do komunikace podřízené.

V kapitole Konflikty a jejich řešení jsou obecná schemata konfliktů a styly odpovědí, které se nám může od partnera dostat. Na konci kapitoly je pak souhrn rad, jak postupovat při řešení konfliktu konstruktivně:

- rozhodněte se, zda vůbec má smysl se konfliktem zabývat a pokud ano, nalezněte pozitivní atmosféru (př. partnera oceňte) a dejte najevo, že si vážíte partnerových zkušeností

- mluvte v první osobě a nezevšeobecňujte, což je nejčastější kámen úrazu při komunikaci v konfliktu (př. "i ostatní vidí, jak jsi nemožný")

- soustřeďte se na jediné téma a buďte konkrétní, nesnažte se ale vyjmenovat všechna provinění, kterých se partner dopustil

- vyhněte se urážkám, emocím, sarkasmu, neoznačujte partnera nálepkami ("chováš se jako dítě")

- neargumentujte minulostí, tím, co se stalo a co nemůže partner ovlivnit
- aktivně partnerovi naslouchejte, nebojte se ptát, jak to myslí
- klaďte otevřené otázky ("Co myslíš, že by situaci mohlo zlepšit?"), nikoli uzavřené ("Mám zůstat celý život doma s dítětem?")
- ptejte se aktivně partnera, co si myslí o tom, co říkáte; pokud nesouhlasíte, vyhněte se tvrzením o absolutní pravdě (tedy raději např. "má zkušenost je jiná, vidím to jinak, ale mohu se mýlit")
- navrhujte možná řešení situace, pokuste se shrnout závěry ("myslím, že je to pro nás oba přijatelné řešneí")

Poslední kapitola je ještě věnována Asertivitě.

Vydalo nakladatelství Grada Publishing, 2007, Praha. Kniha má 159 stran formátu A5.