Otomar Dvořák: Vzpoura mrtvých

Nakladatelství Epocha v roce 2009. Kniha má asi 210 stran formátu o něco většího, než A6.

První příběh - Příšerný jezdec - nás zavede do americké pouště, ve které se řidič nákladního auta se stopařkou kvůli sílící bouři na noc uchýlí do starého motelu. Záhy zjistí, že krajem obchází přízrak na tajemném stvoření, který je zřejmě duch bývalého majitele motelu, který byl zavražděn kvůli stavbě dálnice. Tento příběh má jen asi 21 stran a má velmi pěkné, překvapivé, ale dost realistické rozuzlení.

Další příběh - Mrtvý luh - nás už zavádí do české kotliny, konkrétně se odehrává na Šumavech těsně po druhé světové válce. Tento příběh je již novelistický, má asi 100 stran a obsahuje fantaskní prvky. Má dvě hlavní dějové linie - deník jednoho inženýra, který se snažil vyzkoumat, co se na Šumavě děje a osud jedné rodiny, která blízko hranic zakoupila starou usedlost.

Na rašeliništích se za války připravovala nějaká tajná zbraň, která zřejmě nyní způsobuje podivné dění. Za rašelinišť se v noci šíří podivná modrá světla a objevují se děsivé přízraky...

Oproti prvnímu příběhu je tento více zamotaný, v druhé půli už začíná být na můj vkus až zvláštní - při přechodu blat je totiž tlupa wervolfů, která se snaží s lupem a rukojmím z české strany dostat přes rašeliniště, podivně zmasakrována a přežije jen rukojmí - mladá dívka a průvodce. Na blatech jsou svědky zvláštních úkazů, které zabíhají až do halucinací a já osobně jsem se trochu přestával v dění orientovat.

Poslední novela - Vzpoura mrtvých - je podle mého názoru nejlepší z celého souboru. Má také kolem 100 stran. Na můj vkus má jen trochu strojený závěr.

Příběh se otevírá příletem dvou výzkumníků do Zóny, což je oblast zasažené podivným atomových výbuchem jaderné elektrárny Temelín. Ano, děj se opět odehrává na našem území. V Zóně se ale dějí podivné věci. Po příletu je jejich vrtulník zničen za podivných okolností. Poté zmizí i druhý výzkumník a vypravěč se tak ocitá osamocen v podivné džungli, ve kterou se Zóna po jaderné nehodě proměnila. Vypravěč se později se svými druhy setká v podzemních rozsáhlých katakombách, které ovládá Vidící...

Už předtím je ale svědkem toho, jak se mrtví na základě zvláštního bujení kostí, snaží dostat ze svých hrobů...

Všechny tři příběhy mají realistické prvky, mnohé dění se autor snaží podložit i nějakými relativně věrohodnými teoriemi, takže se nejedná o pouhou fikci. Hlavní postavy jsou brány hlavně jako vypravěči, zásadnější roli v příbězích nehrají.

Tento soubor hodnotím jako velmi zajímavý, napětí je udržováno téměř na každé straně, o tajemné a překvapivé převraty není nouze a čtenář se tak téměř od první stránky nenudí. Vytknul bych snad jen trochu pompézní závěr posledního příběhu, či třeba některé pasáže, které byly trochu až příliš násilně zkráceny na úkor realističnosti (chaotičnost dění na blatech či zbláznění výzkumníka v posledním příběhu).