Sir Arthur Conan Doyle: Tajemné příběhy

Vydalo nakladatelství Vodnář 2004, přeložil Ival Gellner. Jedná se o knížečku slovníčkového formátu o rozsahu asi 150 stran.

Hned ještě uvedu tu podivnou anotaci - tajemství této knížky mi zůstává záhadou, protože příliš překvapivých tajemství neobsahuje. Proti mému očekávání, že Conan Doyle píše vždy napínavé příběhy, jsem byl dost zklamán. Příběhy mají na můj vkus dost plitké a divné zápletky, jejichž rozuzlení je povětšinou ještě divnější, než celý děj. Možná je to jinou dobou...

Jednotlivé příběhy mají kolem 20 stránek a i přesto se mi nečetly moc svižně. Děj byl většinou dost divný a už po přečtení prvních dvou příběhů jsem neměl chuť číst další. Avšak - jak praví klasik - četl jsem dál, protože jsem chtěl vědět, zda druhá půle knihy bude stejně slabá jako ta první. Stručně proberu jednotlivé příběhy. A zastavím se u asi nejslabšího příběhu, Černého doktora, na kterém zdokumentuji zásadní nedostatky.

Sběratel brouků má zápletku v podivné nemoci, která způsobuje, že nemocný v noci nevědomky napadá své bližní. Jeho přítel se rozhodne s pomocí najatého pomocníka tuto nemoc potvrdit. "Napětí" (úmyslně píši v uvozovkách) tohoto příběhu pramení hlavně z naprosto nepřirozeně vyhlížejícího utajování cíle cesty najatému pomocníkovi...

Další příběh, Zmizení zvláštního vlaku, je ještě podivnější. Záhadu tu sice máme, ale její vznik a průběh je více než podivný. Jedná se o rafinovanou vraždu, kdy vrahové nechali celý vlak spadnout do opuštěného dolu. Nápad jistě dobrý, řešení nebylo dobré. Podle vyšetřovatelů nebyla v inkrimovaném úseku trati nalezeno nic podezřelého a vyšetřovali tak záhadu zmizení vlaku. Přitom na konci bylo řešeno, že vrahové přidělali část trati - když pominu, jak namáhavé to muselo být, velmi pochybuji o tom, že, jak se tvrdilo v příběhu - nezanechali žádné stopy.

Další příběh - Muž s hodinkami - zase vypráví o zmizení 3 lidí z vlaku. Ještě to by šlo, zápletka vcelku záhadná. Příběh Tajemná skříňka je už podle mě dost postavená na hlavu - v tajné skřínce totiž její majitel skrývá před služebnictvem nahrávku své umírající ženy, kterou poslouchá, aby jej zase neschvátil démon alkoholu. Služebnictvo často slyšelo divný ženský hlas z věže, kam majitel v pravidelnou dobu odcházet a nikdo kromě něj tam nesměl. Tajemství je podle mě úplně vyhroceno, i když možná, jak jsem psal výše - byla jiná doba a jak autor píše, majitel skříňky se bál skandálu. Tak proto kolem sebe nechal vnikat ještě skandálnější teorie a pomluvy? Myslel jsem, že horší už to být nemůže. Bylo.

Příběh Černý doktor nejen, že má opět podivnou pointu. Známý a oblíbený doktor z Argentiny se zamiluje v Anglii do jedné ženy. Pak ale přijde dopis z vlasti a doktor najednou odvolá sňatek s milovanou ženou. Její bratr se rozzuří a záhy je doktor zavražděn. Samozřejmě - podezeřlý číslo jedna je bratr snoubenky. Nakonec se ale doktor vrací do soudní síně a to nikoli jako mrtvola, ale jako svědek. Oznámí, že mrtvý muž byl jeho zlý bratr (pozn.: bojte se, je to tam rozepsáno), který zemřel v jeho ordinaci na infarkt. A tak vše končí "šťastně". Potud by to bylo v pořádku, nebýt několika zásadních detailů, které v mých očích příběh úplně shodili.

Nesrovnalosti: když se totiž najde mrtvola muže v ordinaci, má oteklý obličej a koroner prohlásí, že muž zemřel udušením. Když ale doktor vystoupí před soudem, tvrdí, že zemřel na infarkt a že s jeho smrtí nemá nic společného. Nezdá se vám to divné?

Dále - doktor tvrdí, že protože "bratra nikdo neviděl přicházet" (do vesnice, přišel v noci), využil toho a vyměnil si s bratrem oblečení, aby si lidé mysleli, že je to on (byli dvojčata). Na základě čeho věděl, že bratra nikdo neviděl přicházet? Byl snad jasnovidec?

I v dalších odstavcích najdeme několik nesrovnalostí - za všechny třeba to, že doktor tvrdí, že snoubenku miluje a chtěl odjet jen proto, že se chystal přijet jeho zlý bratr, který jej chtěl vydírat (dělal by lumpačiny doktorovým jménem - díky tomu, že si byli k nerozeznání podobní). No, ale potom, co sebou milý bratr v ordinaci švihne, doktor dál jede podle původního plánu - co nejdříve zmizet a nakamuflovat svou smrt. Může mi někdo vysvětlit proč?

Poslední dva příběhy, Židovský náprstník a Místnost hrůzy už nemám sílu komentovat. Byly podobně slabé.

Pokud to tedy shrnu, přečtení těchto příběhů doporučuji v případě, že si chcete zkazit dojem s krásných a napínavých příběhů Sherlocka Holmese (pozn. autora: a tato zaujatá "recenze" budiž varováním budoucím generacím).