Sharon Moalem: Jak funguje sex

Vydalo nakladatelství Dokořán, 2010, Praha. Kniha má 279 stran.

Autor, jak se dočteme na přebalu, je uznávaný neurogenetik a evoluční biolog. V této knize poutavě spojuje poznatky z genetiky, biologie a medicíny a s jejich pomocí dochází někdy k docela překvapivým vysvětlením toho, jak lidské tělo funguje.

Autor odkazuje na řadu výzkumů a velké množství literatury, v poznámkovém aparátu najdete odkazů více než 20 stránek. To říkám protože, že níže občas cituji některé zajímavé pasáže, které jsou někdy tak překvapivé, že si můžete pomyslet "no jo, zase jeden vědec si tady něco vymýšlí". Ale nikoli, i když Moalem naznačuje někdy možné hypotézy, většina toho, co píše, je podložena výzkumy.

Z literatury stojí jistě za zmínku minimálně knihy od Daniela Amena, neurologa, nebo Desmona Morrise, zoologa.

Velmi zajímavá jsou také srovnaní člověka s dalšími tvory z živočišné říše. Takových najdete v knize desítky.

Formálně je kniha rozdělena do 9 kapitol, které jsou dále děleny do logických celků, oddělených hvězdičkami.

Kniha je pojata vcelku humorně, což velmi zvyšuje její čtivost. Vtipné věty typu "Evoluce samozřejmě není z těch, kteří připraví hostinu a pak už jen čekají, jestli někdo přijde. Jakmile jednou nějaký druh dotlačí k pohlavnímu rozmnožování, bude se už na věkdy snažit, aby mu to přineslo co nejvíc evolučních výhod." nebo třeba "Hladová bakterie si tyto dva prvky snadno splete, a tím si zadělá za zadření svého buňečného soukolí." či podobné ntropomorfismy autor používá docela často a to podle mého názoru velmi rafinovaně tak, aby se čtenář na žádné stránce nenudil.

Velice pěkně autor pracuje i se čtenářovou pamětí - občas odkazuje a připomíná již řečené, ale jinými slovy, což velmi oceňuji. Další věcí, kterou velmi oceňuji, je to, že když už autor použije nějaký odbornější pojem, nejen ho vysvětlí, ale taktéž na něj i dále odkazuje - například slovy "jak už jsme si řekli".

Dle mé zkušenosti jen málo autorů je schopna napsat knihu tak, aby byla nejen poutavá, ale také si z ní člověk něco odnesl. A toto je právě jedna z technik, jak čtenáři některé informace lépe vštípit.

K jednotlivým kapitolám: Kapitola 1 holky se chtějí taky bavit, 2 co z kluků dělá muže, 3 osudová přitažlivost, 4 při sexu jde o život, 5 muž nebo žena?, 6 kam tě srdce táhne, 7 temná strana lásky, 8 nenápadná pilulka, 9 harmonie. Asi nemá cenu, abych podrobně popisovat každou kapitolu, proto se zaměřím jen na zajímavosti, které mě zaujali.

V první kapitole se mimo historie kolem menstruace dozvíte, proč kočky při páření tolik vřískají. Kocouři mají totiž na penisu velmi ostrý hrot, který slouží k uvolnění hormonů, spouštějících ovulaci (kočky totiž patří mezi zvířata s tzv. indukovanou ovulací).

V druhé kapitole se hezky píše "hydraulický penis si můžete tedy klidně připsat na seznam věcí, které nás odlišují od zvířat, hned za velký mozek a palec v opozici vůči ostatním prstům". Autor naráží na zmínku o penisové kosti - baculum, kterou má mnoho savců. To je taky důvod, proč psi s pářením vůbec neotálejí - nemusejí "čekat" na předehru.

Dále stojí za zmínku, když tak koukám do poznámek, které jsem si během čtení dělal, vysvětlení pojmu angina - což znamená zaškrcení. Proto ten "divný" název pro srdeční příhodu shodný s "běžnou angínou".

Na kapitole 3 je asi nejzajímavější HLA (Human Leukocyte Antigen) - gen, který hraje velmi důležitou roli v našem imunitním systému, funguje jako programátor v centru imunitního systému, kde kóduje obranné bílkoviny. Lidé s podobným genem (a tudíš malou následnou diverzitou případných potomků) si vzájemně laicky řečeno "nevoní" (doslova). Pach je při vybírání partnera velmi důležitý a evoluce to zařídila tak, aby byla rozmanitost imunitního systému co největší. Lidé s různými geny HLA si naopak voní.

V kapitole 4 autor píše hodně o ženské ejakulaci. Ano, ženské. Neveříte? Přečtěte si:)

V kapitole 6 - Kam tě srdce táhne, autor předkládá zajímavou teorii, která spojuje poměr mezi ukazováčkem a prostředníčkem na ruce se sexuální orientací.

V kapitole 7 je velmi zajímavé vysvětlení obsahu fytohormonů v tělech některých rostlin, například jetele plazivého. Tyto rostliny se před nadměrným požíráním brání tím, že svému konzumentu snižují hormony plodnost. Rostlina se tak brání před přílišným přemnožením konzumentům a tím její decimaci. Rafinované, ne?

V 8. kapitole autor zmiňuje vývoj Viagry (původně to měl být lék na choroby srdeční).

Velice pěkný je závěr knihy: "Chtěli byste vědět, co je ta magická přísada, která vám pomůže k dobrému sexuálnímu životu? Pochopení. Připustit si, že se nemůžeme zcela vymanit z objetí starostlivé evoluce. A co bychom s tím měli dělat? Být otevření a přizpůsobit se. Porozumět tomu, co chceme, a proč to chceme. Jestliže pochopíme vlivy, které po miliony let evolučních pokusů a omylů formovaly náš druh, může nám to pomoci prolomit instinktivní sklony a dělat uvědomělá rozhodnutí. Čím více porozumíme sexu, tím lépe si budeme schopni jeden z největších darů evoluce užívat."

Shrnu-li, kniha je přínosem nejen po stránce spojení evoluce a lidského těla, jako i chování člověka samotného, ale je napsána tak zajímavě a poutavě, že ji mohu doporučit trochu i jako humornou četbu.