Vladimír Sorokin: Den opričníka

Velmi zajímavě napsaná antiutopie, která překládá jeden "pracovní" den opričnika v roce 2027, kdy v Rusku vládne car Gosudar. Napsána je zajímavou staročeštinou (staroruštinou) tak, že dělá dojem jazyka z 16. století.

Opričnici jsou jakási carova garda, která ve jménu Slova a Díla (ale velmi často se odvolávají i k Bohu) vraždí či terorizují nepohodlné lidi.

Kniha strhujícím způsobem ukazuje Rusko, které se navrátilo do dob carského teroru, kdy nepohodlní jsou odstraňování či vyhánění ze země. Moderní technologie jsou užívany k sledování a eliminaci "nepřátel" Rusi. Nikdo není nedotknutelný, o čemž se přesvědčí i manžel příbuzné cara, který jednoho dne upadne v nemilost cara a je při své návštěvě za opričniky, které se snaží uplatit za ochranu, zavražděn.

Utopie je rozvedena do podrobných detailů dění - od likvidace šlechty, které se opričnik osobně účastní, přes orgie s drogami (samozřejmě jen pro vyvolené) až po zastrašování umělců.

Zároveň je to velmi zajímavá sonda do toho, jak podobné extremismy vznikají, respektive co je drží při životě. Opričnici jsou vysoce vážení, ale přitom užívají drogy, konají různé orgie atd. Vždy ale s tím, že to dělají pro Dílo.

Z hlediska myšlenek je velmi pozoruhodné sledovat to, jakým způsobem si opričnici svou roli ospravedlňují, vnímají ji jako jakousi nutnost, zaštiťují se Bohem. Naopak za své skutky se zbavují odpovědnosti - při vyřčení zakázaných slov (sprostých) - to je ono "promiň, to mi musel nakukat sám rohatej...".

Kniha je napsána velmi čtivě, dá se přečíst takřka jedním dechem.

Vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská, 2009, Příbram. Kniha má 174 stran.