Edgar Allan Poe: Jáma a kyvadlo a jiné povídky

Předem musím předeslat, že Poovi povídky mě naprosto uchvátily. Jsou velice krátké (průměrně kolem 12 stran) a přesto velmi výstižné. Tím chci říci, že i na takto malém rozsahu se odehrává vždy velice napínavý děj s většinou dosti nečekanou až bizardní pointou.

Náměty jsou vždy dosti tajemné, v průměru připadá na jednu povídku jedna mrtvola. Tím ale nechci říci, že se jedná o nějaký krvák a nejedná se ani o detektivní případy (tedy asi až na Vraždy v ulici Morgue). Obecně by se dalo říci, že většina povídek se jeví jako nadpřirozené, jejich realističnost je ale většinou v závěru vysvětlena, ale jsou i výjimky.

Povídky jsou v převážné většině psány v první osobě. Poe je tedy vypráví a je zároveň často hlavní aktérem. Využívá snad všech možných (i nemožných) prostředků ke zvýšení napětí, jako je již zmíněná ich-forma, krátké věty či stručné, ale velice realistické líčení většinou ponurých prostředí. Čtenáře nenudí sáhodlouhými popisy tajemné místnosti, ale většinou sdělí jen několik zvláštností místa a tím jen podnítí čtenářovu představivost.

Popis rozdělení

U některých povídek vám možná budou vstávat vlasy hrůzou a mráz vám bude běhat po zádech („A když ne, tak na sebe za dlouhého zimního večera otevřete okno. Pokud je i venku teplo, vlezte si do ponurého studeného a temného sklepení a pokračujte ve čtení.“ – pozn. autora). To třeba když na vás z krabice od vína vyskočí zetlelá mrtvola, kterou jste před nedávnem zavraždili, nebo se na vašeho přítele v noci vrhne jeho do rakve předčasně uložená milující manželka a oba vaši známí se za světla hromů a zvuků blesků (Nebo obráceně?!) skácí k zemi mrtvi. Takové povídky bych si dovolil pracovně označit jako Horory (kdy je autor jenom svědkem podivných událostí, nebo je vypráví).

V jiných povídkách nás zase Poe upozorňuje, že není dobré vámi zavražděné oběti ukrývat ve vlastním domě a ani jinde, protože by se vám mohlo pod tíhou svědomí stát, že se omylem sami k rafinované vraždě přiznáte („Nejlepší prevencí je raději nikoho nezabíjet.“ – pozn. autora). Takové označím jako Zvrácenosti (kdy je pachatelem sám autor). Tyto povídky jsou většinou dost psychologické – pronásledován svědomím se pološílený vypravěč často sám usvědčuje, jindy popisuje svoji zvrácenou chorobu, někdy je však schopen s klidným svědomím třeba zaživa zazdít člověka. Tyto povídky jsou též velice napínavé s obzvláště nečekaným koncem a také velmi krátké (kolem 6 stránek).

Jsou i povídky, u kterých se od srdce zasmějete (tedy pokud již předtím nedostanete srdeční záchvat). To třeba když si pár nadšenců usmyslí, že prozkoumá egyptskou mumii a „omylem“ ji oživí. Takové stovky let „mrtvé“ mumie umí být pořádně upovídané, ale naštěstí pro nás je tato slušně vychovaná a rozhovor s ní není typu „ona něco řekne, zasměje se, ona něco řekne, já chci něco říct, ale ona něco řekne“. Ty bych nazval jako Pitvornosti (Mimochodem slovo „pitvornost“ Poe používá hodně často. Jen pro vysvětlenou: podle Slovníku spisovné češtiny je pitvornost něco, co je směšně hrůzné, groteskní.“ – poz. autora).

Další kategorii by podle mě mohli tvořit tajemně-psychologické povídky, kdy autor vypráví, jak sám říká, tajemné pitvornosti. Takové povídky bych nazval jako LPP („Lyricko-psychologické povídky. Lyricko, protože lyrikou označuji text, kterému příliš nerozumím, psychologické, protože v nich většinou autor dlouze přemítá nad zvláštními věcmi, povídky, protože...“ – pozn. autora).

Jsou ale ještě povídky, které bych neměl kam zařadit. Jsou to většinou povídky v er-formě a jejich úroveň, mohu-li soudit, co se týče pozoruhodnosti, je poměrně nízká. Takovým povídkách bych dal kategorii Další.

Shrnu-li to, ve všech povídkách je patrné psychologické napětí, které Poe úspěšně a úmyslně ve čtenáři vytváří.

Nejpovedenější jsou podle mého názoru povídky Jáma a kyvadlo, Zánik domu Usherů, Vraždy v ulici Morgue, Na slovíčko s mumií, Anděl pitvornosti a svým způsobem William Wilson.

Nyní tedy postupně již k obsahu samotným kategoriím:

Horory

Mezi ně bych zařadil povídky jako:

Podlouhlá bedna

Přítel autora cestuje lodí s podivnou bednou a tajemnost celého příběhu udržuje právě neustálá autorova zvědavost na zvláštní tvar bedny. Při ztroskotání se přítel kvůli té bedně utopí. Autor se nakonec dozví, že jeho přítel v tajemné bedně přepravoval svou zesnulou manželku a s kapitánem se domluvil, že bude lepší, když o tom cestující nebudou vědět.

Vraždy v ulici Morgue

Tato povídka patří k těm nejdelším – má 33 stránek. Poa činí otcem detektivek tak jak je dnes známe – velice bystrý detektiv, užívající svůj logický úsudek, a jeho trochu méně bystrý kolega. K ději. Autorův francouzský přítel–logik objasní záhadnou vraždu dvou paní, které byly v ulici Morgue zavražděny nezvykle brutálním způsobem. Přítelovy myšlenky a postup dedukce je zde líčen do nejmenších podrobností a tím se povídka stává i tak trochu naučnou. Zamyslet se někdy, jako nám radí autor, nad myšlenkovým sledem je opravdu pozoruhodné. Jako vrah je nakonec odhalen – ale to nebudu prozrazovat. Prozradím jen, že to nebyl člověk...

Předčasný pohřeb

Autor mrazivě popisuje případy předčasně pohřbených, což dříve byl dost častý jev. Svěřuje se, že vzhledem ke své chorobě - katalepsii, má z takového pohřbu velký strach. Proto v rodinné hrobce udělá mnoho preventivních opatření. To ho ale neochrání proti tomu, aby ho při jeho výletě jednoho dne omylem nepohřbili do hrobu v rakvi, ve které se probouzí. Anebo to bylo jinak?

Jáma a kyvadlo

Velice působivá hrůzostrašná povídka. Autor napětí udržuje líčením hrůzostrašného prostředí temné krypty, do které je uvržen a někdy až skoro šíleným blouzněním a podivnými myšlenkami. Tato povídka, dle mého názoru, je nejvíce psychologická a nejvíce působí na čtenáře. To, jak si autor se čtenářovou myslí dokáže pohrávat je velice pozoruhodné a právě proto je asi Poe právem považován za mistra „hororové“ povídky. Autor v Jámě a kyvadlu tedy popisuje, jak ho inkvizice uvěznila do temného vězení, ve kterém je naprostá tma. Probouzí se vysílen do úplné tmy. Když se pokusí zjistit, jak kopka vypadá chůzí kolem zdí, upadne do mdlob. Hned jak se probere, chce kopku přejít našikmo, ale zakopne o svou kutnu. To mu zachrání život, protože přistane přímo před hlubokou jámou. Na okamžik opět usne, aby se probudil připoután k jakési lavici. Díky podivné záři, která se line z okrajů krypty náhle vidí kyvadlo s ostřím, které kmitá nad jeho tělem a pomalu se snižuje. Jemu se ale nakonec s pomocí krys, které překoušou pouta, podaří podruhé uniknout smrti. Vězení však po chvíli začne měnit tvar a pomstychtivá inkvizice chce za každou cenu autorovu smrt. Stěny kopky se začnou přibližovat a autorovi nezbude nic jiného, než život skončit pádem do jámy. V poslední chvíli je ale zachycen čísi rukou – francouzská armáda vstoupila do Toleda a inkvizice padla do rukou svých nepřátel.

Zánik domu Usherů

Velice tajemná povídka popisuje příjezd autora za svým přítelem do starého pochmurného domu. Přítelovi zanedlouho umírá sestra a je tedy uložena do krypty ve sklepení domu. Dům se nakonec po hrůzostrašné scéně, kterou jsem popisoval při charakteristice Hororů, bortí a propadá do země. Autor velice úchvatným způsobem popisuje starý dům, který je paralelou na Usherovu osobu. Tato povídka je středně dlouhá - stejně pouhých 17 stran.

Zvrácenosti

Sud vína Amontilladského

Autor se chce pomstít příteli Fortunatovi, který ho urazil. Pozve ho proto na víno do rozsáhlé rodinné krypty a cestou přiznává, že je svobodný zednář, což dokazuje zednickou lžící („Zednickou lžící? Na co by u sebe člověk nosil zednickou lžíci? Že by ji na něco potřeboval?“ – pozn. autora). Konec jsem naznačil, víc po mě nechtějte.

Démon zvrácenosti

Autor se den před popravou vyznává z vraždy (oběť zemřela díky otrávená svíce), ke které se pod tíhou svědomí omylem přiznal.

Berenice

Autorova sestřenka, která zemře, je kýmsi vykopána z hrobu a její mrtvola zbavena zubů a zohyzděna. Několik dní před tím se autor vlivem své choroby nezabývá ničím jiným než Bereniciným chrupem.

Černý kocour

Autor v amoku místo kocoura zabije manželku, kterou ukryje do zdi. Černý kocour ho však ve svědomí „pronásleduje“ a tak se opět vypravěč sám neopatrným zabušením na zeď prozradí. Dalo by se říci, že černý kocour v této povídce představuje právě vypravěčovo černé svědomí. Takovýchto paralel je v Poových povídkách poměrně mnoho a snad i proto jsou tak přitažlivě zvláštní.

Zrádné srdce

Autor zavraždí starce, kterého nenávidí kvůli jeho pohledu. Tlukot srdce ho ale přivede opět k doznání. Zde opět můžeme zaznamenat do očí bijící paralelu mezi svědomím a neexistujícím tlukotem srdce starce.

Pitvornosti

Rukopis nalezený v láhvi

Autorova loď je při cestě po Sundském souostroví smetena obrovskou vlnou a autor je vyplaven na obrovskou tajemnou loď, kde ho nikdo nevidí, a která stále zahalená do temnoty brázdí oceány až nakonec ztroskotá.

Vrah jsi ty!

Shuttleworthy při své jízdě do města záhadně zmizí. Obviněn je jeho synovec, který je stejně ve městečku neoblíbený. Shuttleworthyho mrtvola se ale vymrští z bedny od vína a slovy „Vrah jsi ty!“ přiměje svého skutečného vraha a dřívějšího přítele Goodfellowa k doznání. Mrtvolu narafičil samozřejmě autor, který Goodfellowi nevěřil a mrtvolu objevil ve studně.

Muž davu

Autor, sedíc v restauraci pozoruje po ulici procházející lidi a zaujme ho jeden člověk, kterého se rozhodne sledovat. Muž vždy, jakmile se dostane na málo frekventované místo, velice zesmutní, a proto takto celou noc prochází městem a hledá proud lidí, ke kterému se vždy přidává. Je to zkrátka muž davu. Tuto povídku bych asi vzhledem k jejímu spíše „lyricko-psychologickému“ námětu měl zařadit mezi LPP, ale muž davu se mi sám o sobě zdá ohromně komický, podobně jako starý (ale již neplatící) známý vtip H2SO5.

Tisící druhý Šeherezádin příběh

Jako jediná Poova povídka, kterou jsem četl, mě tato docela dost nudila. Má sice jen 18 stran, ale na to, co se na nich člověk dočte je to hodně (na nervy). Šeherezáda, jak známo, vyprávěla příběhy po tisíc a jednu noc, kdy nakonec měla jistotu, že nebude popravena. Autor ale „pry“ našel, a také nám ho předkládá, tisící druhý příběh, který Šeherezáda vypráví kvůli jeho „zajímavosti“ hlavně na doplnění. Jak jsem předeslal o příběhu na začátku, nedivme se, že ji král za unudění nechal popravit.

Tři neděle v týdnu

Paličatý strýc se s legrace zařekne, že synovcovi nedá ke svatbě s jeho vyvolenou věno, dokud se nesejdou tři neděle v týdnu. Synovec si ale pozve na oběd dva mořeplavce, kteří obepluli zemi a tak strýce mazaně převeze. Nevíte jak? – Připomeňte si, co je to datová hranice...

O šizení jakožto exaktní vědě

Autor rozebírá problém šizení a udává několik úsměvných případů.

Nikdy se s čertem nesázej o hlavu

Jak sám autor říká, příběh s mravním ponaučení. Autorův přítel Mordián je nezbeda a neustále by se s někým sázel, s oblibou však přímo „s čertem o hlavu“. Takto se při jednom výletě vsadí, že proskočí turniket na konci zastřešeného mostku. Kde se vezme, tu se vezme malý, slušně oblečený človíček a hned, že se sázkou souhlasí, a že bude odpočítávat. Autor vše pozoruje z povzdálí a podivuje se nad tím, jak je ten neznámí drzí, že Mordiána nutí ke skoku. Mordián tedy skočí, ale nad turniketem se prapodivně zastaví ve vzduchu, zatímco človíček hbitě cosi chytne a zabalí do zástěry. Když Mordián dopadne zpátky na zem, autor zjistí, že nemá hlavu. Nejedná se ale o žádnou záhadu, nýbrž o obyčejnou ostrohrannou tyč nad turniketem, kterou ve šeru zastřešeného mostu nebylo vidět. Smůla.

Anděl pitvornosti

Je asi nejpitvornější povídka v tomto souboru. Komičnost příběhu doplňuje komická „německo-šišlavá“ mluva anděla pitvornosti a vůbec sám námět. Autor se po dobrém obědě „trošku“ opije a čte si noviny, ale vzápětí se začne podivovat nad pravdivostí článku. Proto se mu zjeví anděl pitvornosti v podobě sudu od piva s lahvemi místo rukou a nohou, který hned začne s dlouhou přednáškou o pitvornostech a alkoholu. Autor ale nemá náladu na andělovi řeči a začne se bavit cvrnkáním stopek hrozinek po pokoji, což anděla urazí do té míry, že odejde. Jenže autorovi vyhoří kvůli zdržení s andělem, resp. kvůli stopce od hrozinky zaseklé v hodinách, nepojištěný dům, při úniku z plamenů si zlomí levou ruku. Posléze si najde bohatou vdovu, která ho však vyhodí kvůli jeho z požáru ohořelým vlasům. Když si chce najít jinou a oslovit ji, padne mu cosi do oka a tak jedinečnou příležitost promarní. Rozhodne se tedy, že se utopí a když si sundá kalhoty, vezme mu je vrána a on se ji rozhodne pronásledovat na laně od balónu – ten ale začne znenadání stoupat a jako pilot se objeví anděl pitvornosti, který po autorovi hodí na pamětnou lahví kirschwasseru a poté ho donutí k přiznání, že andělé pitvornosti jsou a autor je namazaný a blázen. Autor přikývne, ale anděl požaduje, aby dal pravou ruku do levé kapsy kalhot – ten má ale levou zlomenou (takže by se neměl čím držet, kdyby se pravou pustil) no a stejně nemá kalhoty. Nato anděl s přáním „jdi k čertu“ přeřízne lano a autor se komínem zřítí do své pracovny...

Metoda doktora Téra a profesora Péra

Má velmi zajímavý námět. Konec je ale oproti jiným povídkám po chvíli čtení téměř jasný. Autor přijíždí do sanatoria, aby si tam prohlédl léčebné postupy. Metoda, o které slýchal se již ale nepoužívá, a personál se u večeře chová dost podivně. Nakonec je také všechno jinak...

Na slovíčko s mumií

Děj této povídky jsem naznačil již v „definici“ této kategorie.

Muž, který se rozpadl

V povídce se napětí stupňuje vyhýbavými odpověďmi až vrcholí nečekaným rozuzlením. Autor se totiž chce dozvědět něco o velmi pozoruhodném a záhadném generálu John A. B., ale každý, s kým se baví, se odpovědi, kdo vlastně onen generál je, vyhýbá. Nakonec autor zajde za generálem domů a zjistí, že, z „přičinění“ amerických indiánů, je generál muž, který se rozpadl.

LPP (lyricko-psychologické povídky)

Maska červené smrti

Na od světa kvůli moru izolované slavnosti umírá princ. Záhadný cizinec s maskou Červené smrti zde hraje hlavní tajemnou roli. Povídka v sobě skrývá více symboliky než se může zdát.

Zlatý brouk

Tato povídka je podobně jako Vraždy v ulici Morgue založena na dedukci. Autorův přítel objeví zlatého brouka, který ho nakonec přivede k pokladu. Napětí udržuje autorovo podezření, že přítele brouk kousl a on se teď zbláznil, a proto pobíhá s lopatou po kopcích a svého sluhu nutí lézt po stromech. Nakonec nám ale podá rozřešení celé záhady o zlatém brouku, mapě k pokladu i zakódovaném dopisu. Nechápete? Přečtěte si.

William Wilson

To je falešné jméno autora, pod kterým odkrývá příběh ze svých studií na tajemné škole, po kterých zavraždí své vlastní svědomí spodobněné jeho dvojníkem. Povídka v sobě skrývá hluboké myšlenkové úvahy, a když o nich nyní přemítám, myslím, že je zde raději rozmazávat nebudu. Povídka je víceméně právě docela složitou myšlenkovou úvahou než dějem a asi proto se mi ji nějak nedaří slovy více popsat.

Eleonora

Dívka autora, které dal přísahou slovo, že vždy bude milovat jen ji. Po jejím úmrtí se mu ale její duch udělí výjimku. Bez komentáře.

Medailón

Autor se dozvídá příběh o ženě, která svému muži-malíři, který ji nesmírně miloval, stála modelem tak dlouho, až z toho umřela.

Rozhovor Eriose s Charmionem

V nebi o zániku světa pádem komety.

Příběh z rozeklatých hor

O člověku, který se zřejmě dokázal převtělovat...

Von Kempelen a jeho objev

Výroba zlata z olova.

Ďábel ve zvonici

O podivném človíčkovi, který vnikne do zvonice a začne vyzvánět namísto dvanácti úderů hodin úderů třináct, což v klidné vesnici způsobí nepředstavitelný rozruch. Snad nejpodivnější povídka. Tento motiv byl ale podle mě použit později v Krysařovi (Viktor Dyk).

Král Mor

O moru v Londýně, do jehož ulic přichází dva námořníci a objevují podivnou partu lidí, kteří se považují za královskou rodinu a žijí ve sklepení pohřebního ústavu. Jejich postavení ale námořníci nehodlají respektovat a tak „královská“ rodina dostane nemilosrdně, slušně řečeno „do nosu“. Tato povídka je založena na kontrastu pochmurného líčení morové rány řádící v Londýně a dvou svérázných námořníků.

Další povídky

Pád do Maelströmu

Stařec vypráví autorovi, jak při rybaření spadl do tajemného vodního víru Maelströmu, který se v pravidelných intervalech objevuje blízko břehů Norska.

Skokan

Král stále uráží svého šaška Skokana a do zlomyslností je tak zapálený, že se mu to stane na plese osudným.

Senzace s balónem

Popis původně neplánovaného letu přes Atlantik.