Ernest Hemingway: Sbohem, armádo!

Postupně se dovídáme, že vypravěč, americký plukovník Frederick Hanry, je velitelem několikačlenné jednotky sanitních vozů. Díky příteli Rinaldimu pozná anglickou ošetřovatelku Cathrine Barkleyovou, do které se zamiluje. Hanry se ale za několik dnů musí se sanitními vozy přesunout blíže k frontě, na které začíná ofenzíva a cestou si z rozhovoru postav čtenář udělá stručnou představu, jak to týlu vypadalo. Když Hanry dorazí s vozy na místo, ještě se nic neděje, a tak večeří s řidiči v provizorně vybudovaném krytu. Kryt ale zasáhne dělostřelecký granát a Hanry je raněn a posléze odvezen do polního lazaretu, následovně do Milána do americké nemocnice. Tam mu operují zraněné koleno. Zanedlouho tam dorazí i Cathrine, takže Hanrymu skoro nic nechybí. Hanry má zároveň v Miláně hodně známých, takže se nenudí a rychle uzdravuje. Nedlouho před tím, než se má vrátit zpět na frontu, si ale alkoholem přivodí žloutenku a je mu sebrána dovolená. Po uzdravení se tedy Hanry vrací zpět na frontu s tím, že je po uši zamilovaný do Cathrine.

Na frontě ale právě dochází k rakouské ofenzívě, a proto se všechen materiál i vojáci stahují na nové pozice. Sanitní jednotka se má přesunout do Udine, ale nastane takový chaos, že sanitní vozy, kterým Hanry velí, uváznou v koloně. Při snaze objet ji auta zapadnou, takže dál musí pěšky. Když se blíží k městu, zjistí, že jsou již kolem rakouští vojáci. Jeden z řidičů je zastřelen a další utečou. Hanry tedy zůstane sám s Pianim a následně se dostanou do fronty spojeneckých vojáků, kteří se stahují z pozic – Hanry je z davu, společně s dalšími důstojníky, chycen vojenskou policií, která důstojníky po krátkém soudě za velezradu zastřelila. Hanry se ale zachrání skokem do řeky a po těžké zkoušce se dostane zpět do Milána. Tam se od vrátného americké nemocnice, ve které byl, dozví, že Cathrine odjela do Stresy. Přítel Simmons Hanrymu pomůže se tam bezpečně dostat a poradí mu, odsud přeplul na loďce jezero a utekl do Švýcarska. S pomocí přítele, barmana v hotelu ve Stresy, Hanry s Cathrine v noci přeplují jezero a skryjí se ve Švýcarsku v Montreux. Hanry i Cathrine snad nic nechybí, protože jsou spolu. Cathrine porodí v nemocnici dítě, ale při porodu zemře...

Román má asi 280 stránek formátu A5, rozdělen je do pěti knih, které jsou děleny na jednotlivé číslované kapitoly. Formálně je psán v ich-formě, což určitě podporuje „čtivost“ tohoto románu. Děj je jednolitý, bez vsuvek, prakticky téměř stále sleduje jenom hlavní postavu Henryho.

V románě celkově převládá spíše láska Henryho a Cathrine, než popisy bitevních polí, ale myslím, že je to skloubeno velmi dobře tak, že se člověk u čtení nenudí dlouhými zamilovanými pasážemi ani zdlouhavými popisy boje. Navíc zde autor často používá popisy prostředí pomocí dialogů, tedy tím, že si postavy povídají třeba o tom, kudy zrovna projíždějí, což je podle mně velmi přínosné.

Napětí v románě najdeme docela dost, asi nejdobrodružnější je přesun z čela fronty do týla, kdy se to nějak zvrtne, vůz zapadne v polích a Henryho nakonec málem zastřelí vojenská policie a Henry je nucen uplavat po rozvodněné řece.

Henry jako postava je postava tak trochu rozporuplná. Na jednu stranu je docela dobrák (tedy ještě aby nebyl, když velí sanitním vozům), někdy na začátku se snažil velmi přátelsky pomoci jednomu vojákovi, který měl kýlu, velmi ochotně sháněl svým řidičům večeři, ale proti tomu zastřelil dva vojáky, kteří odmítli jeho poslušnost a to v době, kdy již bylo téměř jasné, že se fronta hroutí a navíc je zastřelil i proto, že s válkou nesouhlasili a proto se snažili utéci. Další vadou na kráse je jeho „alkoholismus“. Nerad bych, abych byl napadán za to, že z něho za pár lahví vermutu dělám alkoholika, ale faktem je, že nakonec si z pití uhnal i žloutenku, za což mu také byla odebrána dovolená.

Hanry byl Američan a na mnohých místech bylo vidět to, jak si na frontě amerických vojáků vážili, tuším, že se k armádě dokonce přidal dobrovolně.

Na celém románě je také pozoruhodná jistá změna Henryho poté, co se zamiluje do Cathrine. Na druhou stranu si ale nemyslím, že by tím na válku úplně zanevřel a rozhodně nesouhlasím s tvrzením, které jsem kdesi slyšel, totiž že Henry dezertoval kvůli Cathrine. Henry podle mně dezertovat (resp. útěkem si zachránil život) jen díky souhře náhod a nevěřím, že by to byl čin už předem promyšlený. Na druhou stranu útěk do Švýcarska již cílený byl, ale nesmíme zapomenout na to, že po návratu Henryho zpět na frontu by ho asi zastřelili. Vůbec praktiky vojenské policie byly podle mého názoru až moc radikální.

Nicméně, ještě bych chtěl vyvrátit jednu věc, kterou jsem o románu před tím, než jsem ho četl, slyšel – totiž, že odchodem z fronty a úmrtím Cathrine Henry ztratil všechny dosavadní hodnoty, pro které žil. Já měl totiž ze závěru románu spíš pocit, že je to Henrymu docela jedno (to je silné slovo), resp. neměl jsem minimálně pocit, že by Henryho nějak mrzelo to, že odešel z fronty a když Cathrine zemřela, odešel docela v klidu na hotel. Myslím si, že kdyby Henry tímto ztratil všechny ideály, tak by alespoň z města odjel jinam, aby zapomněl a nevracel se zpátky do hotelu, který mu jistě jeho sny s Cathrine musel připomínat. Mimoto mám pocit, jako by Henry s úmrtím Cathrine nějak dopředu počítal, protože mi připadá, že to přijal až moc chladně. Ale to je jen můj osobní pocit.

Pokud bychom hledali nějaké protiválečné motivy, nalezli bychom je podle mně nejvíce v myšlení řidičů, kterým Henry velil. Ti se totiž se svými názory netajili a mnohokrát se ptali, k čemu vlastně ten celý „nesmysl“ je.

Co se míst týče, myslím si, že jsou popisována dost realisticky a pokud tomu tak opravdu je, tak to může být zvláště pro místní velmi zajímavé čtení.

Román se mi tedy četl docela svižně, myslím že nemá mnoho chyb. Jediné, co bych ale vytkl by bylo vysvětlení pojmu „tenente“. Z kontextu vyplynulo, že je to patrně nějaké oslovení, či hodnost, ale jasné mi to nebylo.