Film: Purpurové řeky

Specialista na masové vraždy Pierre Niemans přijíždí do odlehlé alpské oblasti, kde je jediný život v univerzitě, objasnit záhadně brutální vraždu, při které byla obět před smrtí krutě mučena a byly jí amputovány obě ruce a byla zbavena očí. Je nalezena zavěšena vysoko na skalní stěně a byl to univerzitní knihovník. Neimans se ihned vydává pátrat do univerzitního městečka, kde narazí na velmi tvrdě uzavřený klan, vzdělaných, soběstačných lidí.

Nezávisle na Niemansovi pracuje na případu vykradení hrobky svérázný místní kolega. Ten zjistí, že z hrobky byly odcizeny jen fotografie, před lety záhadně zesnulé desetileté holčičky, a další zloději odcizili z univerzitního archivu. Při pitvě první oběti je v jejích očnicích nalezena třicet let stará voda. Niemans se tedy za pomoci místní studentky vydává na ledovec, kde objeví další mrtvolu, podobně zohyzděnou jako byla předešlá. Niemans tedy pojme podezření na univerzitního očního lékaře a při prohlídce jeho bytu se setká s již uvedeným kolegou. Při výměně informací se dozví, že o holčiččině smrti, jejíž hrobka byla nedávno vykradena, není žádný záznam, kromě svědectví matky, která po nehodě seděla u dálnice s prstem své dcery, což bylo jediné, co po ní údajně zbylo.

Policisté se tedy zajedou poptat k doktorovi, kterého v noci za bouřky najdou ve své pracovně opět brutálně zavražděného. Když ohledávají místo činu, vyběhne zakuklený vrah a při útěku chodbou Niemanse doslova obstřílí, poněvadž ho nechce zabít. Pustí se za ním kolega, ale vrah mu unikne. Oba policisté se vydají zpět do univerzity a cestou se je snaží vytlačit ze silnice syn rektora, kterého nakonec zastřelí.

Niemans se tedy jde poradit ke studentce, v kterou má z univerzity největší důvěru. K jeho zděšení u ní ve sklepě najdou uřezané lidské končetiny a sekyru zaseknutou do stolu. Protože v bytě chybí speciální granáty k odpalování lavin, které tu ještě při poslední návštěvě byly, rozhodnou se policisté vyjet na vrchol ledovce, kde studentku najdou. K jejich zděšení je tam ještě její krvelačné dvojče, které všechny vraždy vykonalo. Je to právě ta fiktivně mrtvá desetiletá holčička. Vraždami se dvojčata mstila za univerzitní praktiky, při kterých, po vzoru hitlerových pokusů - „Purpurové řeky“ - vyšlechtit jedinečnou lidskou rasu, univerzitní porodnice prohazovala děti vesničanů s dětmi „vyššího druhu“, což prasklo v okamžiku rozdělení dvojčat. Na konci je ještě malá přestřelka mezi policisty a dvojčaty, končící stržením laviny, ve které ta „zlá“ zahyne.

Film na mě udělal docela velký dojem. Není sice pro slabší povahy, protože scény s mrtvolami jsou vzhledem k datu „výroby“ vykresleny až hrůzostrašně realisticky. Děj je tedy spádný a plný napětí, téměř do poslední chvíle divák netuší, kdo je pachatelem vražd. Ač se to místy nezdá, téměř zde není žádná scéna, která by neodhalovala něco z důvodů a příčin vražd, na což časem přijdete, nebo policisté pomůží. Na napětí přidávají i kamerové efekty, podle čehož šlo již od začátku poznat, že se jedná skutečně o film nedávné výroby. Kamera však není splašená jako v amerických filmech, ani „obyčejná“. Je to jakási střední cesta, klid, vážnost a přesto značná dynamika, přidávající na napětí. Problematice filmové vizualizace sice moc dobře nerozumím, přesto bych, aspoň jako laik, hodnotil kameru jako špičkově provedenou.

První asi hodinu filmu napětí téměř nepolevuje, ba se spíše více stupňuje, ale od scény, kdy policisté objeví ve sklepě studentky „pitevnu“ je téměř to tam. Hlavně poté, co ho ten svérázný policista naruší průpovídkami k Niemansovi, typu: „Vaše kámoška tu po víkendech pitvá kamarády“ nebo „Asi si tu otevřela řeznictví“, uvolní se napětí a na okamžik se přikrade už jen ve scéně, kdy jsou z jedné studentky studentky dvě.

Film vzhledem k mé malé zkušenosti a amatérnosti, s jakou toto píši, nebudu hodnotit procentuálně, na to si skutečně netroufnu, ale shrnu-li to, měl film výbornou kameru, napínavý a tajemný děj a pořádnou dávku napětí. Také kladně hodnotím to, že v něm všechno se vším souvisí, což člověka spolu s napětím přibije do křesla a nedovolí mu odejít do rozluštění případu. Vytkl bych tedy jen někdy až příliš morbidní scény, ale tvůrci snad dobře věděli jak a kde jich použít. Přesto, jak už jsem naznačil na začátku, film není pro slabší povahy.