Jan Neruda: Výbor z fejetonů Jana Nerudy

Výše uvedeným přirovnáním k mým zápiskům nechci Nerudu nějak urazit. Ale Neruda se také často rozpovídá o něčem úplně jiném, než by napovídal nadpis, a tak, stejně jako já, si může nenápadně rýt do čeho se mu zlíbí. To bych dokázal hned na několika fejetonech. Tak např. ve fejetonu Pražský sníh se posmívá klouzající tramvaji se slovy, že je dobře, že jezdí po kolejích, které jsou svým způsobem ojedinělé, a proto byly prosazeny, nebo si dělá legraci z pošty, která podle něj donáší dopisy z Prahy do Berouna přes Švédsko a Gibraltar a chce tak nenápadně rýpnou do dlouhé dopisní donášky. Obě věci ještě trochu se sněhem souvisely, ale poté začne Neruda mluvit a dělat si legraci z nakladatelů, kteří se rozčilují, že spisovatelé chtějí za své knihy ještě peníze. Nebo třeba fejeton Povodeň, kde má narážky na špatné protipovodňové opatření (to je aktuální i dnes), ale poté na jednom místě spouští agitaci Malé strany (nemyslím tím nějakou předvolební kampaň, ale oslavně připomíná místo svého bydliště).

Neruda se ve svých fejetonech snaží být vtipný (jako já zde – pozn. autora), což se mu podle mého názoru vcelku daří ( --- „Žádná poznámka, co?“ – rýpavý vnitřní hlas autora. - Sklapni – naštvaná pozn. autora). Jako jeden nejlepší bych za všechny uvedl fejeton Studené jaro, ve kterém si z jara dělá šprýmy inovací Heineho veršů: „Leť, malá jarní písničko, leť do té chladné dáli, však dovol, ať tě ruka má, dřív v kožich zaobalí. A uzříš-li, že před krámem kdes stojí ztuhlý, ach zeptej se ho, s donáškou, zač prodává cent uhlí.“

Pěkné na Nerudových fejetonech je také to, že když jsem je četl, měl jsem pocit, že je Neruda psal před malou chvilkou. Tak třeba fejeton Povodeň byl nedávno velmi aktuální stejně jako ten Studené jaro nebo Pražský sníh (výstižnější je ale přece jen Nohavicův verš „A v Praze kalamita jak na Sibiři, tři (!) centimetry sněhu a u Muzea čtyři.“).

Za zmínku by ještě ku příkladu stál fejeton s názvem „Pražské procházky“, který také není až tak neaktuální, a ve kterém Neruda rozebírá možnosti procházek po Praze, z čehož nakonec vyplývá jen značná skepse. Poslední, o kterém se zmíním, by byl asi fejeton „Cesta po tramvaji“, ve kterém Neruda docela zajímavě líčí zdánlivě obyčejnou cestu tramvají.

Shrnu-li to, Nerudovi fejetony jsou vcelku krátké, čtivé a poměrně zábavné. Z hlediska přínosnosti bych si dovolil konstatovat, že jsou přínosné a mnohdy aktuální i dnes.