Julius Zeyer: Tři legendy o krucifixu

Inultus je chudý mladý člověk, který bloumá večerní Prahou a tu se potká s jistou donou Flavií, italskou sochařkou, která má pro jednoho bohatého šlechtice vyrobit mramorového Ježíše na kříži, ale práce ji nejde. Jakmile uvidí Inultovu krásou tvář, nabídne mu, aby jí byl předlohou. Inultus tedy nakonec souhlasí, ale dona Flavia je náročná. Pro realitičnost chce, aby se Inultus nechal přivázat na kříž, mučí ho hladem, a když už je Inultus na pokraji sil a prosí Flavii o pauzu, je Flavia prací zaujatá natolik, že Inultovi bodne do boku dýku. Kříž tak konečně dokončí a společně se služebnou Placidou ukryje Inultovu mrtvolu do sklepa. Za několik dní se ale hotový kříž z domu bohatého šlechtice objeví v kostele pro chudinu a Placida vše odhalí. Inultovi je vypraven chudý pohřeb za silného účastenství chudého lidu. V čele průvodu totiž kráčí svatí, které však bohatí šlechtici nevidí.

Samko pták se zase odehrává někde na Slovensku, kde uherská šlechta zabírala domy místních. Takto je vyhnán i Samko, a protože od prabáby uměl napodobovat řeč ptáků, přezdívali mu pták. Bloudí krajinou každým nenáviděn až přijde k velkému městu, kde se chystá bohatá církevní slavnost pro uherské šlechtice. Samko potom uslyší kázání kněze, který řekne, že „po cestě trnité dojdete do nebe“. Samko se proto z města vydá nejhorší cestou a po několika lapáliích dojde ke krásnému klášteru – tam ho vřele přijmou, ale nezachází s ním jako se sobě rovným. Samko tam ve sklepení najde starý krucifix, komnatu uklidí a začne s Ježíšem rozmlouvat. Když se to dozví kněží, přiběhnou se podívat a uvidí, jak Ježíš dobrého Samka zve do nebe. Samko poté umírá s přáním, aby byl bez kříže a náhrobku pohřben na nějaké křižovatce.

Obě legendy mají asi 40 stránek hustého textu formátu A6. Formálně jsou v er-formě. Stojí asi zato připomenout, že tyto legendy jsou (nepletu-li se) vytvořené Zeyerem uměle. Lze to také vidět na kritice, která se v obou legendách ukrývá. Je to kritika jednak morální – chudý člověk má dobré srdce, proti tomu namyšlení bohatí mají srdce z kamene (viz Flavia). Je to vlastně také základ toho, proč bohatí šlechtici neviděli zázračný Inultův pohřeb – správný křesťan přece podle věrouky má směřovat k chudobě. Další kritika nebo možná upozornění, je zkupování domů cizinci, na což je poukázáno jak v Inultovi (bohatá italská šlechta), tak v Samkovi (uherská šlechta).

Jako správné legendy obsahují obě díla zázrak, konkrétně zázrak spojený se symbolem kříže a nanebevzetí. Inultus víceméně nechtěně, Samko účelně nachází cestu do nebe. V Inultovi ještě kromě toho najdeme zázrak v podobě záhadného přemístění kříže ze šlechticova domu do kostela, což je také apel na to, že chudí kříž „potřebují“ aby se mohli modlit a má pro ně nevyčíslitelnou náboženskou cenu, kdežto výše uvedený šlechtic ho chce jen jako umělecké dílo.

Dalším společným znakem obou legend je to, že hlavní postava je chudý člověk, který svou spásu nachází právě ve víře. Proti Inultovi ale Samkovi nic jiného nezbývá. Podle mě je zde také zdůrazněn rozdíl mezi Čechami, konkrétně skvostnou Prahou plnou zbohatlíků a trochu zaostalejším, ale více věřícím Slovenskem, které úpí pod uherskou nadvládou víceméně nedobrovolně.