Karel Václav Rais: Povídky

Shrnu-li to, podle mnou přečteného vzorku se Rais ve sbírce Potměchuť zabývá osudy obyčejných lidí (školáka Hondy nebo staré Pacačky, která prodala z nouze svoje vlasy). Povídky jsou velmi kratičké, kolem 8 stránek. Rais má, podle mého názoru, docela vyvážený děj a popisy postav, takže, i když se může zdát, že je námět naprosto nezáživný, dá se to číst.

V některých povídkách Rais jakoby vypráví své vzpomínky na dané postavy (dovídáme se tak i například o tom, jak pracoval jako učitel někde v Podkrkonoší), jako ve sbírce Výminkáři, konkrétně např. v povídce Matka a děti, kde hraje Rais takřka hlavní roli. Celá sbírka Výminkáři se totiž věnuje mezilidským vztahům, hlavně tedy mezi rodiči a dětmi. Rodiče (výminkáři), jsou mladým hospodářům často na obtíž a tento námět Rais často používá. Vraťme se třeba k povídce Matka a děti, která vypráví o tom, jak Rais dělal zapisovatele dopisů jedné staré ženě - Pařízkové, která své děti již léta neviděla. Děti však na svou matku zanevřeli a objeví se až po úmrtí obou rodičů – pro dědictví... Nebo další povídka „Do Prahy na pouť“ vypráví o staré Pilařce, která je pozvána k synovy do Prahy. Na cestu však nemá a nechce jezdit s prázdnou, a tak si chce půjčit nějaké peníze u dětí. Děti i příbuzní ji ale vždy odbudou a chtějí jen, aby jim pomáhala na poli. Na cestu jí ale nakonec půjčí čeledín a poštovský mistr Lasík. Tak se tedy stará Pilařka nakonec do Prahy za synem podívá. Když ale přijede domů a chce poděkovat Lasíkovi, zjistí, že je již mrtvý – měl nehodu.

Raisovy povídky jsou realistické, což můžeme doložit např. skutečným krkonošským prostředím, nebo patrně skutečnými postavami z Raisova života, jako třeba samotným Raisem v povídce Matka a děti.

Sumárně vzato většina Raisových povídek končí poměrně smutně (ustřižené vlasy staré Pacačky, na které se těšil syn, úmrtí Lasíka, Pařízkové...). Rais většinou nějakým způsobem reaguje na sociologické jevy ve společnosti, hlavně tedy na mezigenerační vztahy.

Co se motivů povídek týče, kromě výše uvedeného bych ještě doplnil motiv náboženství – zbožnost starých rodičů se objevuje téměř v každé povídce. Docela pěkné jsou také Raisovi popisy přírody.