Richard Šusta: Vlákna hyperčasu a Ztroskotaný čas

Kniha Vlákna hyperčasu mají 450 stran, A5. Navazující Ztroskotaný čas má něco přes 440 stran formátu A5.

Příběh se točí kolem mladého Honzborga, který žije na Zemi a touží se podívat na úchvatnou show na planetě Trečka. Děj se zamotává v okamžiku, kdy je jeho nadřízený zastřelen a on sám je napaden jedním ze zločinců. Zde také nacházíme jednu z veselejších scén, která dokládá, že elektrotechnik se v autorovi nezapře (pozn. autora: autora jsem měl na několik přednášek na Fakultě elektrotechnické, kde učí): "a svá slova zdůraznil spirelem. Ležérním mávnutím zabořil jeho ostnatou hlavici na půl píd do levé zdi. 'Zrovna tam jsem plánoval krabici pro zásuvku', poděkoval mu Honzborg. 'Přívod sekej rovně do rohu.'"

Na scénu se pak dostávají eliťáci, elitní vojáci, se kterými se Honzborg spřátelí. Časem si také získá svého geštera, což je druh ještěra s telepatickými schopnostmi, který se živý minerály.

Na konci Vláken hyperčasu, což je mimochodem označení podivných tvorů, žijících v jiném prostoročasu, dojde málem na Trečce ke katastrofě, kterou má na svědomí temná eminence...

Ve ztroskotaném času se Honzborg dostává do Tyatiry, což je planeta, na kterou se dá projít jen jakousi červí dírou a to jen v určitý čas. Žijí tam zvláštní lidé a Honzborg tam zažije spoustu dobrodružství.

Bylo by asi zbytečné je zde rozebírat. Musím ale říci, že se jedná o velice propracovaný (včetně návaznosti na Vlákna hyperčasu) a napínavý příběh. Moc pěkně se čte, nezáživné pasáže téměř nejsou, zkrátka pořád se něco děje.