Vladislav Vančura: Kosmas

Za účelem poznání nových lidských příběhů se Kosmas jednoho večera seznámí se čtyřmi zvláštními osobami. První je pohanský stařec, druhý otrok, jenž utekl svému pánovi, třetí vysloužilý bezruký zbrojenec a čtvrtý taktéž zbrojenec se špatným dechem. Kosmas je vezme do kapitulního domu, kde je pánem a nechá si vyprávět příběhy, za což jim zaplatí. Magistru Brunovi se návštěvy chuďasů nelíbí a s výbušným Kosmou se pohádá. Do děje, který se točí hlavně kolem chuďasů, shánějících jídlo a peníze, a Kosmy, hledajícím nové pravdivé příběhy, se ještě vkládá Kosmova hašteřivá žena Božetěcha a sázavský mnich, přidružující se k chuďasům. Kosmas odjíždí do Mělníka navštívit přítele Šebíře. Pohanský stařec vysílením zemře na poli jednoho Žida, kde ho ostatní pohřbí. Kosmas ke konci probírá obsah své kroniky s Brunem a přítelem Šebířem. Knížka končí tím, že se Kosmas od jednoho z chuďasů dozví o chystané popravě Žida, na jehož poli je pohřben pohanský stařec, kterého objevil biřic.

Knížka se mi, vzhledem ke starší češtině, ve které je Vladislavem Vančurou napsána, četla dost obtížně. Hlavně kvůli starším výrazům, se kterými se člověk při čtení dnešní češtiny často nesetká, a proto mi dělalo problémy je rychle přečíst (Dospělý člověk čte rychleji než dítě protože nečte všechna písmena. Mozek slova rozeznává podle celkové grafické podoby). Některé věty jsem moc dobře ani nechápal a mnohokrát jsem úplně ztratil ponětí o tom, oč vlastně v dané části jde a to i z toho důvodu, že hlavní děj pro mě, než jsem si zvykl, někdy chaoticky přeskakoval (např. z Kosmy na chuďase). To mě rozčilovalo a knížku jsem mnohokrát již chtěl odložit. Avšak tato kniha pro mě skrývala cosi, co mi nedovolilo ji přestat číst. Možná díky přece jen vcelku zajímavém ději o Kosmově sbírání příběhů kde se jen dalo i nedalo, jeho výbušnosti a stálým hašteřivým hádkám s jeho ženou. Nebo díky zajímavým příhodám chuďasů, kteří mnohdy nevěděli, co si mají o Kosmovi myslet, když je jednou vyhnal, protože minule „naťapali“ v chodbě a podruhé zase vlídně přijal. Zajímavé též bylo, jak chuďasové hledali pohanský poklad. Prý ho pohané vždy zakopávali pod své oltáře. Chuďasové tedy hledali starý pohanský oltář. Když ho nalezli a překopali jeho okolí, našli pouze dřevěnou pohanskou modlu, kterou velice rozčílili Kosmu. Snažili se mu ji totiž prodat. A jindy se zase mezi sebou jenom hádali. Zkrátka, pravda je, že na Vančurově výběru jazyka asi bude něco zvláštního, co člověka vtáhne do děje.