Velice tenoučká, ale o to více přínosnější kniha o tom, jak nepromarnit svůj život.
Kniha má jen asi 60 stránek formátu A6. Vydalo nakladatelství Anahita 2011, přeložila Ludmila Djemelová.
Po přečtení této knížky, která mi připadala jako psaná včera, jsem se o autorovy dočetl, že žil na přelomu 19. a 20. století, což mě velmi ohromilo. Myšlenky, uvedené v knize, jsou tedy velmi nadčasové.
Ve 12 kapitolách se autor věnuje radám a poznámkám o tom, jak nepromarnil svůj život. Zní to možná dost pateticky, ale myslím, že tomu skutečně tak je.
Začíná od toho zásadního - času. Nastiňuje, že času máme všichni stejně a tvrzení typu "až budu mít čas" jsou hodně zavádějící, protože času budeme mít vždy pořád stejné množství. Záleží tedy na tom, jak s časem naložíme. To je podstata problému.
Autor třeba poukazuje na to, že pokud člověk denně cestuje do práce, celkově třeba hodinu, tak je to 7 hodin týdně, během kterých může dělat něco užitečnějšího, než se jen koukat z okénka nebo si číst noviny, což považuje za ztrátu času (pozn. autora: tak už tehdy?). Jak sám píše, noviny si může přečíst během 5 minut a ne s nimi strávit hodinu.
V dalších kapitolách autor nabádá k tomu, abychom svůj čas lépe využívali. Zajímali se o kulturu - o hudbu, umění. Nejsou to jen plané tlachy, něco na tom je...
Knížka se mi velice líbila, je napsána velmi čtivě a obsahuje opravdu velmi zajímavé myšlenky. Je to další z knih, které mohu vřele doporučit a která mě dost ovlivnila.
Tento web jsem zakládal na střední, v roce 2008. Je zde hlavně archiv mé tvorby.
Aktuální věci publikuji kvůli úspoře času na Twitter.
Honza
"Čas je materiál, ze kterého se vyrábí život."