JanKoWeb: Recenze - J.B. Moliere: Don Juan

J.B. Moliere: Don Juan

Komedie vypravuje o rozverném životě záletného dona Juana...

Z francouzského originálu přeložil Karel Kraus. Vydal Orbis, Praha 1953.

Don Juan při útěku před Elvírou, kterou unesl z kláštera a poté opustil, přijíždí na Sicílii, kde před půl rokem zabil komtura (To byl představený rytířského řeholního řádu, spravující komturu – komturu? No, tak to už jsem nenašel...). Nyní zde nezávisle svádí místní obyvatelky - Dorotku a Majdalenu. Sganarelle, jeho sluha, mu to chce rozmluvit, ale neodváží se. Vznikají tak humorné scény, kdy Juan kope, jak se říká, na obě strany. Když se z této situace nějak vymotá, je jim od Chvojky, místního rváče, oznámeno, že ho hledají bratři Elvíry don Carlos a don Alonso s dalšími, aby se mu za sestru pomstili. Juan a Sganarelle se tedy pro utajení převlečou. Sganarelle za lékaře, a když ho Juan uvidí, začne lékařské řemeslo znevažovat. Sganarelle ho varuje před hněvem z nebe, ale Juan se mu jen vysměje. Při jejich cestě zachrání Juan dona Carlose před lupiči. Po chvíli však přijede don Alonso, bratr Elvíry, a Juana odhalí. Boj odloží na ráno. Juan nedaleko objeví hrobku a v ní sochu komtura. Juan sochu s výsměchem pozve na večeři, načež socha přikývne. Doma před večeří Juan odbije svého věřitele Nedělku a pohádá se kvůli svému životu s otcem. Sganarelle chce protestovat, ale neodváží se. Tu přijde socha komtura a po večeři pozve Juana na druhý den k sobě. Don Juan před všemi pokrytecky simuluje polepšení, ale záhy se vysmívá všem nebeským nástrahám, před kterými ho varuje Sganarelle – a tu se zjeví přízrak a don Juan se propadne do země. V posledním monologu si ještě Sganarelle stačí postěžovat nad ušlým platem.

Po formální stránce knihu hodnotím jako velice zdařilou. Děj je „čistý“, má vcelku rychlý spád ubírající se jasným směrem – totiž k potrestání Juanova „rouhačského“ chování. Dialogy (monology) postav nejsou příliš obsáhlé, což podle mého názoru také přidává na lepší přehlednosti. Vytkl bych asi jen to, že je celá komedie psána v próze. Nějaký ten veršík bych občas uvítal, i když je pravda, že by se k donu Juanovi asi moc nehodil. Komické části jsou vcelku humorné, po zemi se ale zřejmě smíchy válet nebudete. Co se rozsahu týče, nemám námitek. Shrnu-li to, kniha se četla velmi svižně a při čtení se člověk nenudil.

Pozastavil bych se však u charakteristiky hlavních postav (tj. dona Juana a sluhy Sganarelle). Ta postupně vystupuje z textu, avšak není příliš rozsáhlá. V kostce řečeno se dozvídáme (respektive má to tak na nás působit), že don Juan je ten „padouch“ a Sganarelle ten „kladný hrdina“. S tím já ale zásadně nesouhlasím. Uznávám, že charakter dona Juana není zrovna dobrý, ale na druhou stranu – z čeho plyne jeho „záletnictví“? S nadsázkou je to prostě „jen“ základní a přirozený pud každého živočicha – totiž vybrat si protějšek co nejlépe – přirozený výběr. Ano, co když don Juan jen pořád hledá tu pravou? Utopie? – Možná ano. Hlavně vzhledem ke scéně, kdy svádí dvě ženy nejednou, a dělá si z nich víceméně dobrý den. Já nechci chování dona Juana nějak ospravedlňovat, žijeme přece jen ve společnosti, která občas (když se to hodí) má nějaká ta morální pravidla, která toto odsuzují. Proč o tom však mluvím? To proto, že mi Juanovo potrestání nějak nesedí. Zdá se mi (a to nespím), že se autor v celé knize Juana snaží „pošpinit“, jak se jen dá, tak, aby byl na konci trest z nebe ospravedlnitelný. Jenže já mám takový pocit, že Juanovo záletnictví je jen záminkou pro něco mnohem většího. Totiž pro odůvodnění odstranění dalšího nežádoucího člověka, který se vzpírá autoritě, když neuznává nebeskou moc. Tak to se mi nelíbí. Někdy mám pocit, že některé náboženské ideje zavání spíše diktaturou.

Jako charakterově nejhorší postavu bych tedy vyhodnotil sluhu Sganarella. Autor z něj dělá svatouška. Takový „ideální“ prototyp člověka: věří – ano, nevzpírá se – ne, je proti Juanovým skutkům – ano. Podle mě je to ale naprostý slaboch a pokrytec. S donem Juanem sice nesouhlasí, ale nikdy mu to přímo neřekne, čímž vlastně jeho „záporácké“ jednání nepřímo schvaluje. Chápu, že don Juan je přece jen jeho pán a vzepřít se a odporovat autoritě se, jak už jsme si ukázali, nevyplácí. Ale proč tedy Sganarelle od Juana neodejde? Ze strachu z pomsty? – Ale z jaké pomsty? Za co by se mu don Juan mstil, když by ho Sganarelle slušně požádal o propuštění ze služby? V tom to není. Tak, že by pro peníze? – Možná. Já si ale myslím, že je to pouze v jeho prohnilém charakteru. Zůstává-li v don Juanových službách, napomáhá (ať přímo nebo nepřímo) k činům, které sám kritizuje. Je sám proti sobě. Kritizuje druhé, ač sám činí téměř stejně. A tím se mi hnusí. Když se mi přece něco nelíbí, tak to prostě nedělám. A tečka. Nechci vám vnucovat svůj názor, a netvrdím, že je zcela objektivní, ale kdo ještě považujete Sganerelle za ryze kladnou postavu – otevřete oči!

Vyhledat titul: Městská knihovna Praha
Rubrika Recenze | Tagy Komedie, Hry, Moliere | Ne 14.02.2010 | 2997x

Náhodné články

Tento web jsem zakládal na střední, v roce 2008. Je zde hlavně archiv mé tvorby.

Aktuální věci publikuji kvůli úspoře času na Twitter.

Honza

"Čas je materiál, ze kterého se vyrábí život."

B. Franklin