Karel Havlíček Borovský: Král Lávra

Lávra byl králem v Irsku a jednou za čas se nechával ostříhat, ale holiče vždy popravil („Opravdu popravil, ne poopravil. Já už se bál, že bych dneska toho Járu ani necitoval... No to bych byl ale necita!“ – teskná pozn. autora). Jednou ale krále matka holiče přemluvila, aby jejího syna nepopravoval, a protože dost naléhala, král svolil. Avšak pod jednou podmínkou – holič Kukulín ho bude od nynějška stříhat a nikomu nebude vyprávět o tom, co viděl. Kukulín to ale nevydrží a zašeptá to do staré vrby. Když pak jdou kolem čeští muzikanti hrát na králův bál, udělá si basista Červíček z vrby kolíček do basy a basa pak na plese prozradí, že „Král Lávra je ušatec“. Nakonec ale, protože je král dobrý, zvykne si na něj lid i s oslíma ušima.

Abych to, co jsem řekl výše, uvedl na pravou míru, musím dodat, že i v této satiře se objevuje Havlíčkův humor, např. v poznámce o tom, že „Po Češích je doma vždycky malý sled, ale všude jinde naplňují svět: muzikanty, jezdce, harfenice, ouředníky, sirky ze Sušice najdeš všude hned.“. Je to také hezký „rejp“ na to, že kromě kvalitních sirek je v Čechách také velké množství byrokracie, že jsou čeští úředníci všude po světě („Což platí trochu i dnes s tím rozdílem, že ve světě je nechtějí a tak všichni nalezli zase zpátky a podle toho u nás úřednický aparát vypadá.“ – šťouravá politická poznámka anonyma). Také je ve výše uvedeném verši narážka na české vojsko, které místo aby střežilo Čechy bojuje za „cizí“ jinde.

Osobně si myslím, že satira Král Lávra má být jakýmsi bojem za svobodu slova, nejen obyčejnou „bájí“. To, že je zde naznačen boj o svobodu slova, je patrné i z posledního verše – „A když tě co na jazyku svrbí, nešeptej to jen do staré vrby, dceruško drahá!“. Autor tím chce patrně otevřeně říci, že člověk má právo na svobodu projevu a touto satirou na to chtěl určitě upozornit.

Havlíček chtěl Lávrou také možná nepřímo říci, že pokud je panovník dobrý, nemusí se bát pomluv a kritiky. Proti tomu panovník, který se bojí kritiky na svou osobu a odpůrce v podobě kritiků odstraňuje, má asi vůči lidu špatné svědomí. Je tu také paralela mezi oslími uši Lávry a popravami holičů a rakouským císařem (a ministrem Bachem) a zatýkáním za otevření úst...