Předem předesílám, že jsem se Facebooku bránil několik let, ale nakonec podlehl právě kvůli tomu, že řada mých přátel jej používá k organizaci například srazů. Plně chápu lidi, kteří Facebook nemají a mít nechtějí (a docela je obdivuji, že odolávají tlaku okolí), stejně jako ty, kteří na něj chodí jen sporadicky. K oběma skupinám jsem dlouho patřil. Leč od té doby, co častěji nějakou akci organizuji, posunul se trochu můj pohled na tuto problematiku. Rád bych se nad tím teď trochu zastavil a napsal pár vět o tom, jak to vypadá z druhé strany - ze strany organizátora.
Facebook je dle mého názoru dobrý sluha, ale špatný pán. Ano, dá se na něm proprokrastinovat řada hodin, dá se na něm vytvořit slušná závislost a pokud máte mezi přáteli lidi nepříliš rozumné, může obsahovat spoustu balastu.
Pokud ale Facebook používáte s rozumem, je to velmi dobrý sluha. Osobně velmi oceňuji, že mohu být v kontaktu s přáteli, kteří žijí daleko a mít aspoň rámcový přehled o tom, jak žijí. Výborné jsou interní zprávy a vynikající je systém Událostí (tvorba akcí pro přátele). Hlavní stránku (tzv. Zeď) lze také personalizovat tak, že vyházíte příspěvky, které vás nezajímají (šipečka a "Toto nechci vidět" - http://jankoweb.wz.cz/blog/pocitace-a-it/facebook-filtrace-prispevku-na-zdi/). Facebook se časem naučí, jaké typy příspěvků a od koho chcete vidět a musím říci, že po čase se mi Zeď pročistila tak, že často Facebook používám jako velmi dobrý profiltrovaný zdroj zajímavých informací či článků, které přátelé sdílejí.
Vezměme si modelový příklad, že organizujete session hraní v nemocnici pro pacienty, na Facebooku máte skupinu o 200 lidech a k tomu ještě mail list s desítkami.
Facebook, pokud se používá dobře, má několik nesporných výhod. Když pořádáte pro přátele nějakou akci (sraz, hraní), dokáže velmi zjednodušit organizátorům život. Událost lze založit velmi rychle a jednoduše na ní vybrat přátele, které chcete pozvat. Těm pak přijde oznámení o události a mohou se k ní vyjádřit - Mám zájem / Přijdu / Nemůžu. Organizátor tak hned vidí, s kolika lidmi má počítat a může na základě toho třeba zarezervovat počet míst pro setkání a podobně.
Když je třeba k akci ještě něco vyjasnit (v našem příkladě se řeší, jaké písně budeme hrát, kdo co přinese atd.), můžou se k události přidávat komentáře a lze jednoduše s účastníky komunikovat i prostřednictvím zpráv.
Z hlediska organizátora je tedy Facebook obrovským ulehčením.
Co se ale stane, když někdo z přátel Facebook nemá, nebo na něj nechodí? Já osobně jsem to donedávna řešil právě tak, že jsem udržoval mail list lidí, kteří na Facebook nechodí nebo ho nemají a když jsem vytvořil událost na Facebooku, zkopíroval jsem ji pak ještě a poslal i mailem. Načež mi přicházeli odpovědi na mail, vytvářelo se tam vlákno (někdo napsal, že nemůže, někdo že může) a paralelně k tomu běží diskuze na Facebooku. Výsledkem je, že z toho má člověk v hlavně guláš (protože při větším počtu lidí se vám dřív nebo později stane, že zapomenete, kdo kde co psal a kdo vlastně dorazí).
Možná, že to stále není zřejmé, ale ujišťuji vás, že pro organizátora není nic horšího, než jeden člověk z mnoha, který se Facebooku brání. Věřte, že když něco děláte pravidelně, tak vám takovýhle přístup jako organizátorovi dokáže pěkně zkomplikovat život.
Pokud tedy vaši přátelé Facebook používají i k svolávání akcí a vy jste jedním z těch, kdo Facebook nemají nebo na něj moc nechodí, chtěl bych vás proto vybídnout k následujícímu zamyšlení.
Pokud patříte k lidem, kteří na Facebook zavítají jednou za uherský rok, jste jistě pro organizátory taky velkou radostí. Možná se často o akci dozvíte až zpětně a organizátor je pak smutný, že jste akci prošvihli. Vám doporučuji nastavit si mailové notifikace na nové události - http://jankoweb.wz.cz/blog/pocitace-a-it/facebook-notifikace-na-mail-o-nove-udalosti/.
Tím vám odpadne nutnost častěji Facebook kontrolovat a vašim přátelům zase nutnost posílat vám vždy ještě paralelně při založení akce pozvánku mailem či vám to připomínat, abyste to nezazdili jen tím, že upozornění na Facebooku prošvihnete.
Častý argument lidí, co Facebook nechtějí mít, je, že nechtějí, aby o nich po internetu cokoli kolovalo. Chcete vědět pravdu? To neovlivníte. Dejte si své jméno do google s nějakou další pro vás specifickou věcí (název vaší bakalářky, firmu ve které děláte, kroužek, do kterého jste chodili) a možná se budete divit. Málokdo je dnes na internetu neviditelný. Stejně tak nikomu nezabráníte, aby vás na nějaké akci vyfotil a fotku s vaším jménem v komentáři nedal na Facebook. Naopak pokus máte účet a někdo by vás chtěl otagovat (přidat jméno k fotce), lze nastavit, abyste to museli nejdříve schválit.
Upřímně řečeno, dříve jsem to taky takhle měl, takže vás chápu. Ale v dnešní době je to naivní, že tím, že Facebook mít nebudete, tak si nějak zásadně uchráníte soukromí (pokud nežijete v jeskyni). Proč se o něj v souvislosti s Facebookem bojíte? Však na něm nemusíte mít fotky, ani na něj nic psát.
Svoje osobní údaje dneska dáváte na potkání kde komu a to vám nevadí? Platíte faktury? Účty? Platili jste někdy něco přes internet? Máte účet v knihovně? V bance? Máte zaměstnání? Studujete? Používáte mail? A to se nebojíte, že si ho může poskytovatel přečíst?
Projeďte se metrem či projděte po ulici a divili byste se, na kolika kamerách jste se objevili (a dnes není sci-fi, že policie umí z kamer třeba na letištích analyzovat, kdo na nich je i v reálném čase). Pusťte si mobilní telefon a rázem jste zaměřitelní s přesností třeba i 0,5km. Zaplatili jste někdy kartou? I to jde najít (pro policii). No a pak samozřejmě existují různé události, které ovlivníte jen tím, že budete žít v jeskyni. Příklad: http://zpravy.idnes.cz/masivni-unik-dat-z-ceskeho-t-mobile-dt3-/domaci.aspx?c=A160612_215016_domaci_neh
Takže jestli si myslíte, že tím že nebudete mít Facebook ochráníte své soukromí, v porovnání s tím, jak o něj přicházíte denně to myslím ani v nejmenším neohrozí (pokud jej budete používat s rozumem).
Pokud je tedy vaším hlavním odporem proti založení účtu na Facebooku toto, založte si účet bez údajů:
Tento web jsem zakládal na střední, v roce 2008. Je zde hlavně archiv mé tvorby.
Aktuální věci publikuji kvůli úspoře času na Twitter.
Honza
"To, co druzí dělají, může být podnětem našich pocitů, nikoli však jejich příčinou."