Eduard Petiška: Příběhy starého Izraele

Eduard Petiška nám v Příbězích starého Izraele předkládá ve čtrnácti kapitolách starozákonní židovský výklad dějin izraelského národa. Zachycuje ho od stvoření světa Jahvem (židovskou podobou Hospodina) přes vyvedení Izraelitů z Egypta a stavbu Jeruzalému až po babylonské zajetí Židů. Dočítáme se o první vraždě, kdy Kain ze závisti zabil vlastního bratra Ábela a za trest byl označen bílým rohem (tento trest se přenesl do lidových úsloví jako Kainovo znamení). Další kapitoly vypráví o potopě světa a známé Noemově arše, o stavbě Babylonské věže, pomocí které chtěli lidé vpadnout do nebe a následném popletení jazyků, o Abrahámovi, věrném služebníku Jahveho, Josefovi, kterého jeho bratři prodali do Egypta, osudu měst Sodomy a Gomory, vyvedení Izraelců z Egypta, siláku Samsonovi, jehož síla byla ukryta ve vlasech. Vypráví o králích Saulovi a Šalamounovi, proroku Jonášovi (utíkal před Jahvem), Jeremiášovi, který přišel pozdě na záchranu Jeruzaléma před Nabukadnesarovými vojsky a též o proroku Danielovi. Daniel prorokoval propuštění Izraelců z Babylonu.

Zatím jsem se ještě nezmínil o Mojžíši, zřejmě nejdůležitější postavě této knihy. Byl to totiž právě Mojžíš, který na žádost Jahveho vyvedl Izraelity z Egypta. Jahve předtím na Egypt seslal deset ran (hejna havěti a jiné pohromy), než Izraelce faraon propustil. Mojžíš dostal od Jahveho pod horou Sinaj známé desatero přikázání. Do země zaslíbené však sám již nedošel. Izraelité se cestou chtěli několikrát vrátit zpět do Egypta, což Jahveho rozzlobilo a nechal je za trest hledat zemi zaslíbenou dlouhých čtyřicet let. Kniha končí návratem Izraelců z babylonského zajetí zpět do své země.

Tato kniha mě příliš nenadchla. Byla pro mě sice celkem poučná (hlavně co se historie týče), ale na rozdíl od Starých řeckých bájí, kde nechybělo napětí a zajímavý děj, mě děj této knihy vůbec nezaujal. Když o něm zpětně uvažuji, nabývám dojmu, že to byl spíše nepříliš záživný suchý popis „dějin“ izraelského národa. To je ale spíše můj subjektivní názor založený hlavně na tom, že jsem nevěřící. Proto mi byl už od začátku trnem v oku hlavně Jahve. Ve Starých řeckých bájích prvního člověka stvořil Prométheus a to proto, že nechtěl být na zemi sám. Jenže Jahve člověka stvořil jen tak. Asi z dlouhé chvíle. To se mi nelíbí. Připadá mi, že si člověka vytvořil na hraní. Aby měl koho ovládat. Komu rozkazovat. A i to, že tvořil svět a život na něm nepřetržitě celý týden a, narozdíl od křesťanského Boha, na konci již neměl čas na odpočinek, je zvláštní. Svou ješitností (chtěl ďáblu dokázat, jak ho Abrahám poslouchá) zapříčinil úmrtí Abrahámovy ženy Sáry. Chtěl totiž, aby mu Abrahám obětoval svého syna a když si to na poslední chvíli rozmyslel, řekl ďábel Sáře, že je Izák mrtvý. A ta se zabila. Ano. Ďábel jí lhal, ale zas tak daleko od pravdy nebyl. Jahve také nebyl liberální. Zřejmě mu moc stoupla do hlavy, jinak by asi nezabíjel každého, kdo v něj nevěřil. Respektive ho nenechal zabít. Jako při vyvedení Izraelců z Egypta. Při čekání pod Sinají někteří začali uctívat zlaté tele a byli pobiti. A to je vražda! Podlá vražda, kterou vlastně podnítil bůh, kterému se nelíbilo, že lidé uctívají někoho jiného než jeho!

Také nechápu to, jak je možné, že Jahve zasahoval na území Egypta a nebránil mu žádný z egyptských bohů. Ano. Byl tam kde Izraelci. Ale stejně mi to nějak nejde do hlavy. Abych ho jen nekritizoval, je pravda, že byl i dobrým příkladem. Víra v něj totiž dodala sebevědomí dívce Judit. Ta se při obléhání izraelského města Betulie Nabukadnesarovým vojskem vloudila do Holoferovy přízně (Holofer byl velitel Nabukadnesarových vojsk) a zabila ho, což mělo za následek ubránění izraelského města a útěk nepřátelských vojsk.

Také se mi nelíbila stavba Babylonské věže. Zavání mi rasismem. Podle této knihy Nimrod nechal postavit město a věž, pomocí které chtěl dosáhnout nebes a dobýt je. Ale proč zrovna Nimroda z černého Hamova rodu napadlo dobýt nebesa? Proč to nenapadlo někoho ze Semova (snědého) nebo Jafetova (bílého) rodu? Proč zrovna Nimrodův černý rod je vlastně ten zlý, špatně smýšlející?

Též izraelský silák Samson se mi nelíbil. Vzal si filištýnskou ženu (Izraelci byly pod jejich nadvládou) a se svatebčany se vsadil, že neuhodnou jeho hádanku. O 30 rouch. A prohrál. Roucha sehnal jednoduše. Šel do města a zabil 30 Filištýnů. Ne vojáků. Zřejmě 30 za nadvládu nemohoucích filištýnských občanů. A když si bez jeho vědomí jeho žena vzala filištýnského muže, slíbil pomstu a trápil i zvířátka. Ano. Trápil zvířata! Přivázal totiž 300 liškám na ocas zapálené pochodně, aby podpálily filištýnské město. Kolik jich chudinek muselo uhořet hrůza pomyslet!