Ludvík Vaculík: Morčata

Tato kniha je velice zdařilou kombinaci realistických a absurdních postupů. Příběh se totiž odehrává ve dvou liniích, které se prolínají (prolínající se linie je pozoruhodné spojení, nemyslíte?) v Praze sedmdesátých let.

Na začátku se dovídáme o rodině bankovního úředníka Vaška (vypravěče), tedy manželce Evě a dětech Pavla (mladšího) a Vaška. Úředník pracuje ve státní bance, později se dovídáme, že dělal ve spořitelně, ale nebyl tam spokojen, protože tam byli lidé příliš družní. Teď tedy pracuje v bance, kde skládá balíčky stokorun tak, aby byly všechny lícem navrch. Při odchodu z banky je každý úředník kontrolován strážnými, kteří hledají peníze, které se snaží úředníci ukrást, což je zcela běžná praxe, jak Vašek na začátku říká a svádí to na nízké platy. Záhadou však je, co se se zabavenými penězi děje - to ví snad jedině starý inženýr Chlebeček, ale když se to pokusí zveřejnit, je umlčen. Ve Vaškovi to ale vzbudí touhu po pravdě. Do děje ještě vplouvají morčata, na která Vaška přivede spolupracovník Karásek a časem se Vaška několikrát optá, jestli už přišel na význam morčat. Karáska pak Vašek uvidí u Chlebečka doma (jeho domek objevil náhodou při jedné procházce se syny), jak pozorují, co udělá kuna s morčaty, která se jí nemohou nijak bránit. Vašek svá morčata pozoruje, ale když zjistí, jak jsou pasivní, podnítí to jeho zvědavost a začne s nimi dělat různé pokusy. Nebojte se, žádné morčecí Frankensteiny, pouze je pozoruje v různých situacích a těší se z toho, že nad nimi má moc, což morčata několikrát málem stojí život. Morčata totiž asi symbolizují pasivitu a odevzdanost, protože se tak chovají. Nakonec na svou zvědavost Vašek dojede, protože záhadně zmizí těsně potom, co objeví prázdný dům Chlebečka a záhadný sud. Objeví se tam totiž muž s revolverem. Ten patrně symbolizuje marnost snažení se najít pravdu, protože poté, co jednoho Vašek zabije, objevuje se hned další.

Kniha má asi 130 stránek formátu A5, čte se velice svižně. Co se formy týče, je větší část knihy psána v ich-formě, po pokusech s morčaty se ale autor, jak sám komentuje, uchyluje raději k er-formě, aby to nebylo tolik osobní. Kniha je logicky rozdělena do číslovaných kapitol.

Velmi pěkné jsou autorovi postupy, jakými přeskakuje z jednoho tématu (dějové linie) na druhou. Hned na začátku totiž říká, že se moc nechce bavit o bance, protože tato knížka není detektivkou, ale knížkou o zvířátkách. Tento postup nalezneme mnohokrát, v jednom případě však také dost expresivní, přesto si ho jako příklad absurdity dovolím uvést: "...přestali jsme tam chodit (k jezu). Nemohli jsme totiž uvyknout pohledu na plovoucí fekálie a prezervativy. Ale nebavme se o sračkách děti, bavme se raději o zvířátkách, protože jsou roztomilejší".

Jinak kniha jako taková je v úvodu označena právě jako kniha o zvířátkách pro děti, proto také na začátku, celkem komicky, autor vysvětluje některá cizí slova. Komicky říkám proto, že by to asi zase nebyl Vaculík, aby to zase nepřivedl do absurdity, protože na jednom místě říká, že slovo, které zrovna použil, sám neví co znamená.

Humoru je v knize přehršel, aspoň podle mého názoru (bavil jsem se velmi dobře). Hlavně při Vaculíkových hrách se slovy - tak třeba po konstatování, že "ten kocour je jak nějaký montér" (myšleno samozřejmě v nadsázce) pokračuje autor slovy "a opravdu - kocour po chvilce popadl koženou brašnu s vercajkem a byl ten tam. ... Ale časem už nebylo nic, co by na život kocoura vrhlo nové světlo. Pouze kočky mohly ještě nějaký čas vrhat na svět jeho mláďata". Nebo scéna, kdy se Vašek snaží projít s ukradenými bankovkami kolem strážných a nadávkami a máváním šrajtoflí strážnému před nosem strážného rozzuří tak, že je vykopnut na ulici, což potřeboval.

Také zajímavá jsou jména postav, protože ke konci už nejsou nazývány celými jmény, ale klíčové postavy, jako Mäelstörm (Chlebeček) vystupuje jen jako M., podobně jako u Kafkových existenciálních hrdinů. Je to možná také tím, že úředník knihu ke konci, jak sám říká, sepisuje a schovává v kleci u morčátek. Tedy je to možná náznak manévru proti prozrazení. Tato forma tedy připomíná nejen Kafku, ale také Zamjatina s románem My, kdy vypravěč také knihu psal „jako své poznámky“.

Také Edgar Allan Poe je připomínán a to nejen přímo - viz povídka Pád do Maelstörmu (doufám, že to přepisuji správně), která je připomínána v souvislosti přirovnání blížící se krize s oběživem k tomuto víru (ztrácející se peníze při zabavení strážnými). Vašek ale říká, že je to vynikající studie z 19. století od amerického ekonoma Poa. Z této povídky je také symbol sudu, díky kterému se autor Poeovi povídky zachrání před "vcucnutím" mořským vírem, který má Chlebeček v kanceláři. Motiv z Poeových povídek bychom ale myslím našli i jinde, třeba v symbolu černého kocourka, který se u úředníka doma objevil zničehonic, když Pavla kvůli horečce odvezli do nemocnice. Nebo třeba trochu morbidní scéna na začátku, když úředních nesl jiného kocourka novým majitelům a na jednom lesním rozcestí mu z košíku udělal kolotoč - říká pak něco ve smyslu: "věděl jsem, že pokud bude mít má paže malou úhlovou rychlost, kocourek se v košíku potluče - proto jsem točil košíkem rychleji a rychleji až mě bolela ramena."

No a když už jsme u těch možných inspirací, zmínil bych ještě symbol holčičky-vědmy. Že by matrix? (snad si umyl ruce - pozn. autora)

V knize najdeme dost velmi rafinovaně ukrytých narážek na komunistický režim, od podivného chování strážných, kteří jsou jakýmisi nadlidmi (opět by stálo možná za to, připomenout Zamjatinův román My, ve kterém podobní strážní vystupují také). Nebo třeba zamyšlení Evy o tom, že před urbanizací byla situace lepší (pocházeli z venkova), protože třeba na takové kravičky myslelo spousta lidí, dnes si jich už váží jenom dojičky a to nestačí. Vašek k tomu dodává, že vztah člověk-kravka je založen na tom, že kravka je níž než člověk, který má moc ji zabít, ale neudělá to, protože ji potřebuje. Z otevřených prohlášení bych zmínil třeba úředníkův postřeh, který říká svému synovi: "Jenom hlupák na sebe v napjaté době upozorňuje jak je chytrý." Nebo další narážka je vyprávění o Chlebečkovi: "Soudilo se, že on jediný v bance nekrade, protože už se nedokáže přizpůsobit novým poměrům". (myslím, že to je nadčasová věta - teskná pozn. autora)

Morčata jsou zde jako symbol pasivity a odevzdanosti, jak už jsem uvedl výše. Zároveň jsou jakousi paralelou či odrazem úředníka, protože na začátku se chovají úplně pasivně, ale poté, co se začne úředník v bance zajímat o dění, mění se i jejich chování.

A co se týče symbolu banky - Vašek říká, že vzhledem k platu je přirozené, že úředníci vynáší peníze, tedy kradou. Jenže protože mají silnou odborovou organizaci, ve které jsou všichni, není nikdy nikdo (to je záporů panečku - pozn. autora) potrestán. Zavřen byl jenom člověk, který nahlas veřejně prohlásil, že by bylo dobré založit ještě jednu odborovou organizaci. To je myslím jasná narážka na jednotu komunismu. Také potom, co se Vašek začne zajímat o to, co se v bance děje, dostane od kolegy Karáska pěstí s varováním, ať do toho nestrká nos. Přestože předtím společně s Vaškem Karásek uvažovali o tom, kdo může za chováním strážných stát. Stát?

Zajímavé také je, že mystifikace dochází do té míry, že úředník mluví o jakési hypotéce (myslí tím hypotézu) Chlebečka, že se chystá lombardování (bombardování? - lombard je prý ale jakási bankovní valuta) republiky. Když to říká Evě, která ho opraví, zmlkne, řekne že to ví, ale že jí už nic neřekne.

Velmi pozoruhodné jsou autorova zamyšlení, velmi často z nich ale čiší jakési předsudky vůči ženám. Tak třeba: "Smím-li vám radit chlapci, nepřemýšlejte tolik o lidech. A když přemýšlíte, jelikož musíte, přemýšlejte jen s takovým výsledkem, jako byste tolik nepřemýšleli. Strom vedle stromu roste a hotovo. Své přemýšlení ať máte navíc a ne k tíži. A vy děvčátka, pro vás nemám slov. Nebo třeba konfrontace Evina a Vaškova názoru na výchovu dětí...

Shrnu-li to, byl jsem touto knihou nadšen a uchvácen. Stejně jako zmiňovaný román My, i kniha Morčata se mi právě svou absurditou velmi líbila. Síla totiž tkví v tom, že za zdánlivě absurdními scénami a myšlenkami se ukrývá nesčetné množství narážek a symbolů, které autorova, dovolím si tvrdit, genialita ukryla do tohoto zajímavého románu. Jen je škoda, že jsem zajisté pochopil jen zlomek z těchto symbolů, nicméně, postrádaný výklad kritizovat nebudu, protože detailním výkladem by tato kniha jistě ztratila mnoho ze svého kouzla a půvabu, i když by to možná mohlo být zajímavé...