Karel Čapek: Válka s mloky

Vynikajícím způsobem zpracovaný kolektivní román. Ale nejdříve k obsahu. Kniha samotná je rozdělena tematicky do tří knih, v nichž jsou jednotlivé kapitoly.

Kniha první: Andrias Scheuchzeri. Román se otevírá cestou za perlami kapitána van Tocha (alias Vatoch z Jevíčka) na ostrov Tana Masa, kde se dozví o podivných stvořeních, žijících v zálivu Devil Bay, nazývaných mořskými čerty nebo také Tapa-boys. Kapitán zjistí, že jsou velice učenliví a tajně si je oblíbí. Začne je rozvážet po ostrovech, kudy jezdí. Do toho se vkládá ještě pár vedlejších příběhů, které ale neruší. Děj, který vůbec v knihách dost přeskakuje, téměř po celém světě, nás poté zavede do Prahy k panu Bondymu. Do jeho domu ho pustí vrátný Povondra, který se poté stává téměř ústřední postavou. Vantoch bohatému krajanovi Bondymu začne vyprávět o tom, jak ty Tapa-boys objevil. Seděl na pobřeží a jedna, asi metrová ještěrka vylezla z vody, postavila se na zadní a děla „ts-ts-ts“ podávajíc Vantochovi škebli k otevření. Když ji otevřel, dal mlok kapitánu perlu. Vantoch vyprávěl dál, jak jsou učenliví a schopní pracovat i pod vodou. Na to slyší pan Bondy, který s van Tochem uzavře výnosný perlový obchod. Od té doby se začnou mloci stále častěji objevovat se svým typickým „ts-ts-ts“ na pobřeží. Začnou také výzkumy, protože mloci se již naučili mluvit. Autor nám předkládá část protokolu rozhovoru s mlokem. Na konci je vysvětlen název knihy, totiž Andrias Scheuchzeri, což je latinský název nových mloků, o kterých se myslelo, že již vymřeli, ale nyní se z přičiněním van Tocha začali objevovat na většině pobřeží světa, protože jinde žít nemohou.

Kniha druhá: Po stupních civilizace. Otevírá se panem Povondrou, který se rozhodne, že začne sbírat články o vývoji mloků, neb se právě dočítá, že jich je již 70 milionů a jak sám tvrdí, nebýt jeho (kdyby tenkrát pana Vantocha nepustil k panu Bondymu) nic z toho by se nestalo. Z článků nám autor předkládá související úryvky a vypráví dál, až se dostáváme k založení společnosti Salamander Syndicate (v čele s Bondym), zabývající se velmi výnosným obchodem s pracovními mloky, kteří byly rozděleni do několika cenových tříd (což je důkladně popsáno), a obhospodařující jejich množné farmy. Postupem času se zakládají vzdělávací centra mloků a nejeden vzdělaný mlok již mluví na různých lidských sympoziech. Mloci se velice rychle množí. Po čase pan Povondra opět čte noviny a dočítá se o masivních rozšiřováních břehů za pomoci mloků a o incidentu, při kterém v obraně mloci napadli domorodce.

Kniha třetí: Válka s mloky. To již je výčet konfliktů mezi mloky a lidmi. Podrobně je zde líčena srážka lidí s mloky v Normandii, kde mloci, z nedostatku potravy, kradli lidem jablka. Jednou byl takový mlok kamenován dětmi, načeš odpověděl granátem. Další události, jako torpédování francouzského křižníku mloky jen nasvědčují blížící se katastrofě. V Baltském a Severním moři je objeven nový druh mloka, vzpřímenější s protaženou lebkou, který dostal jméno der Nordmloch a byl Němci považován za nadřazeného. Z něho také Německo vybudovalo svou armádu a na přehlídce ukázalo, jakou ničivou má sílu, když s pomocí bojových mloků odstřelilo asi 6km pobřeží. Na to reagovali mnozí, vč. X varuje, aby lidé přestali krmit mloky, neb jich tehdy bylo již na 70 miliard! Jenže problém byl ten, že lidé se již bez mloků nemohli obejít, nastala by obrovská hospodářská krize. A pak nastanou záhadná zemětřesení v Louisianě a v Africe, která mají na svědomí mloci, podkopávající pevninu, aby měli více místa. Za ztráty na životech se mloci, vedení Chief Salamanderem, omluví a chtějí vyjednávat a kladou si podmínky, na které jsou lidé nuceni přistoupit, jako boření pevnin, dodávky jídla a další. Zde děj přeskakuje do Prahy, kde na Vltavě rybaří pan Povondra a na otázky syna ho uklidňuje, že mloci jsou sice až u Drážďan (kam nyní sahá moře), ale „sem se dostat nemohou“. Když tu zahlédne opodál se vynořující mločí hlavu. V poslední kapitole velice zajímavě rozmlouvá autor sám se sebou o osudu lidstva a nakonec se dohodne, že mloci, kteří všechno odkoukali od lidí se nakonec sami zničí, budou vést po vzoru lidí války proti sobě, protože budou dvě skupiny. Atlantové (v čele Chief) a Lemurové (v čele King) a vzájemně se tedy vyhubí. Lidé se pak začnou z hor vracet dolů, vzniknou nové báje o potopě světa a bájných zemích, jako Anglie, Německo, Francie... Nakonec se autor sám sebe ptá: „A potom?“ A sám si odpovídá: „Dál už to nevím.“

Nejdřív trochu z historie. O Válce s mloky jsem poprvé slyšel někdy v deseti letech a velmi mě tenkrát zajímalo, co to je. Když jsem pak postupem času o Válce s mloky slýchával, vždy jsem byl velice zvědavý, o čem asi je, ale číst se mi to nechtělo. Až před časem, když jsem se bavil s kamarádem, říkal mi, že právě válku s mloky čte a to byla poslední kapka. Jakmile jsem měl (bohužel kvůli nemoci) trochu času, s chutí jsem se do knihy začetl, ač za normálních okolností by mě tato 340 stránek tlustá kniha odradila. Tolik z historie.

Kniha je psána velice pozoruhodně, a dost se podivuji tomu, že se v ní sám autor neztratil, a i přesto, že je děj dost propletený, neztrácí kniha na přehlednosti. Ač je to utopie (Aspoň doufám :-) „Co?! Co to bylo!? Takové „ts-ts-ts“!!! – Uf. Náklaďák - pod okny. To se mi ulevilo.“), je historie mloků provedena naprosto fenomenálním způsobem, neb je zaznamenána od jejich nalezení, přes rozšiřování, podrobný výzkum, včetně toho, že nám autor několik protokolů předkládá, mimo jiné je také celá jedna kapitola věnována mločímu rozmnožování. Dále máme možnost přečíst si novinové články (z archivu pana Povondry), což dost dodává na „autentičnosti“ („Zase! Takové „ts-ts-ts“. A blíž!!!“). Dále nám autor předkládá do svého vyprávění různé zprávy a studie mloků, stejně jako brilantně propracovaný přehled druhů prodávaných mloků.

Velice se mi líbí Čapkův osobitý humor. Proto uvedu pár úryvků. Z jednoho protokolu: „...při zkouškách s velmi zředěným louhem, továrními splaškami, koželužnými činidly atd. mlokům odpadávala kůže v cárech a pokusná zvířata hynula jakousi snětí žaber. Pro naše řeky jsou tedy Mloci prakticky nepoužitelni“. Z mloky okupované Anglie: „ ...britský národ to nesl s bezpříkladnou statečností i když klesl tak hluboko, že snědl všechny své závodní koně. Waleský princ vlastní rukou vyoral první brázdu na hřišti Royal Golf Clubu, aby tam byla pěstována mrkev pro londýnské sirotčince. Na tenisových courtech ve Wimbledonu byly nasázeny brambory...“. A většinou má Čapek nějaké vtipné poznámky na začátku kapitol.

Velice zajímavý je „převratný“ závěr knihy. Tím myslím, že se všechno obrátí. Zajímavý je ale formou, kdy autor promlouvá sám k sobě, kárán vnitřním hlasem. A poté se zde zamýšlí nad činy lidstva, jako války a další.

Po stránce obsahu tedy knihu hodnotím jako mimořádně vyvedenou a myslím, že má i velkou filozofickou hodnotu.

Abych ale jen nechválil, musím vytknout to, že třeba do textu vložené dopisy, nebo jiné citace občas matou, ač jsou většinou graficky odděleny, protože jsou vkládány jen na část stránky a tudíž normální text pokračuje nahoře. Je-li takto několik stran, zmate to dokonale. A ještě jedna poznámka. Kdyby nebyla kniha opravdu tak výborným i humorným způsobem napsána, asi bych dost kritizoval název, protože, kdo se těší na „řežbu“ mloků s lidmi, najde ji je na pár stránkách na konci, konkrétně ve dvou kapitolách. Ale to očividně není cílem knihy, ač se tak jmenuje. O tom v dalším odstavci.

Možná se vám to zdá pošetilé, co budu nyní říkat (Prakticky to vlastně v tento okamžik píšu.), ale já slyšel, že kniha má něco společného s nacistickým Německem. Nejdřív, když jsem knihu dočetl, jsem byl zklamán, že jsem tam na nic takového nenarazil, ale když jsem se později nad tím více zamyslel, začali mě napadat souvislosti. Nevím, ale zdá se mi, že mloci mají představovat obyvatele nacistického Německa. Protože bylo Německo od první světové války postiženo těžkými sankcemi, které nebylo schopno splácet bez těžkého úpadku, byla v něm nouze, což bych připodobnil k mlokům, kteří byly využíváni k pracím jen za naturálie. Německo mělo z první světové války mít demilitarizované Porýní, což také mělo do nějakého, historikové prominou, asi šestatřicátého roku. Pak ale, kde se vzali, tu se vzali, rychle se množící mloci, totiž německá armáda. A ne obyčejní mloci. Co ta zmínka o nadřazeném druhu mloků – ten der Nordmloch -, které Německo začalo využívat pro vojenské účely? A „baltský Salamandr je nejlepší voják na světě; psychologicky dokonale zpracován, vidí ve válce své pravé a nejvyšší poslání; půjde do každého boje s nadšením fanatika.“ , jak napsal jeden francouzský publicista. To je pro mě další indicie. A jakmile jich bylo dost, namísto aby plnili válečné sankce, začali si sami diktovat podmínky a vyhrožovat světu. Jako mloci, kteří se vzbouřili kvůli nedostatku místa a do čela se jim postavil vůdce – Chief Salamander, který jim chtěl zajistit více místa k množení, a kterého bychom, podle mé teorie, mohli připodobnit k Adolfu Hitlerovi... Tolik moje představa.

„Co to bylo?! Slyšeli jste to taky? Tlumené ts-ts-ts a stále blíž!!! Néé! Už dost. Už nemůžu psát dál... Jsou tam. A čekají. Z moře se ozývá zlověstné dunění...“ (vnitřní hlas: „Tak koukám, že ty si toho Cimrmana prostě neodpustíš...“ Hele na něj, jemu se to nějak zalíbilo. Dobře vím, odkud ses okoukal, „vnitřní hlase“. Nechtěj abych jim to řek. A vůbec, starej se sám o sebe. A na Cimrmana mi nesahej. „Tak promiň. Vždyť já to tak jenom... No... Z legrace.“ Hm. Hezká legrace. Mě pak napadnou, že tu mluvím zase o něčem jiným, když na to budeš takhle upozorňovat. „Nezlob se. A neříkej jim, že jsem se okoukal od Čapka, to bych pak ztratil na originalitě.“ To si ještě rozmyslím. „Hele! Tttaakkk bbacha! Jestli jim to vyžvaníš, tak ti začnu kecat do všech recenzí a nehorázně tě zkompromituju!“ Zkompromitoval ses sám, inteligente! Ty nevíš, že nás právě teď někdo čte, v horším případně slyší?! „Hups, já zapomněl.“ Jo. „Hele. Ty co nás právě čteš, že to nikde nebudeš povídat.“ Ten tě tak poslechne. „Tak jinak. Jsem imaginární. Můžu být kde chci a kdy chci. Jestli to někde povíš, čtenáříčku, budu tě chodit strašit ve snech!“ Na to ti tak naletí. Nezbývá, než se smířit s tím, že jsi odhalen. A už končím. Beze mě jsi namydlenej. „- Počk...“)

Knihu si můžete přečíst online.