George Orwell: Farma zvířat

Kniha se otevírá tak, že staré prase Major na jedné schůzi zvířat prohlásí, že by měli žít bez člověka, který je jen zneužívá. Dojde to tak daleko, že majitel farmy pan Jones je zvířaty opravdu vyhnán. Je složena revoluční píseň Zvířata Anglie (na oslavu svobody a svornosti), která se velmi rychle šíří i za hranice farmy. Po smrti Majora se postupně dostávají do popředí prasata, která se považují za jeho nástupce. Je sepsáno devatero přikázání, které dává základ animalismu - rovnosti mezi zvířaty. Všechna zvířata až na starého osla Benjamina jsou nadšena a ráda se zapojují do společné práce, nejvíce pak starý kůň Boxer. Protože se lidem nelíbí, že zvířata ovládají farmu, pokusí se ji dobýt zpět, ale marně. Strhne se bitva u Kravína a lidé jsou opět vyhnání. Kuliš, hrdina z bitvy u Kravína, který přišel s nápadem postavit si větrný mlýn a kritizuje přemíru rad, které jsou nyní zakládány, je ale jednoho dne vyhnán spolkem jiných prasat, kterým vévodí prase Napoleon s ochrankou zlých psů a jeho „agitátor“ Pištík. Tak se stane, že přikázání jsou postupem času upravována tak, jak se prasatům hodí.

Zvyšování přídělů jídla prasatům v neprospěch ostatních zvířat je označováno jako úpravy a zvířatům je vtloukáno do hlavy, že to prasata dělají pro ně, aby je měl kdo řídit. Prasata později proti devateru přikázání začnou chodit po dvou nohách a píseň, která byla složena pro nechápající ovce „čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné“, kterou ovce skoro bez ustání bečí, je přetvořena na „čtyři nohy dobré, dvě nohy lepší“. V tomto duchu jsou upravována i další přikázání animalismu. Vzhledem k tomu, že zvířata mají špatnou paměť a mnohá ani neumí číst, je pro agitátora Pištíka snadný úkol přesvědčit je o tom, že přikázání se nemění. Klisna Molina, která byla na člověku nejvíce závislá, jednoho dne uteče.

Lebka Majora je vystavena na dvoře a každou neděli jsou zvířata nucena vzdávat jí v slavnostním průvodu hold. Vše, co se na farmě nepovede, je přičítáno Kulišovi, jehož činy jsou zcela překrucovány. Prasata se nakonec nastěhují do domu (ač to bylo proti původnímu znění devatera). Napoleon začne tajně jednat s lidmi o prodeji některých surovin z farmy, neustále ale mění postoje a strany, se kterými jedná.

Po pádu větrného mlýna, který strhne vichřice, nastává série poprav zvířat, které „odporují režimu nebo ho podkopávají“. Píseň Zvířata Anglie je zakázána, skládají se písně agitační a oslavující Napoleona. Kůň Boxer, nadšenec do práce, se nakonec udře a prasata ho pošlou na jatka, což prokoukne jen osel Benjamin, ale již s tím nemůže nic udělat.

Na konci prasata pozvou lidi přímo na farmu a jednají s nimi v domě. Zvířata už nejsou schopna poznat, kdo je prase a kdo člověk...

Tato kniha má asi 100 stránek formátu A4 a je rozdělena do několika bezejmenných kapitol. Nalezneme zde také několik zvláštních (snad trochu surrealistických) ilustrací Martina Velíška, které se tváří, že jsou ilustrativní, ale nejsou. Například u scény popravy jsou na ilustraci vyobrazena oběšená zvířata, poprava však byla vykonána prokousnutím hrdla. Dále třeba u scény, kdy je Boxer odvážen na jatka, se v textu dočteme, že pro něj přijel povoz s koněm, vyobrazen je však nákladní automobil.

Kniha je psána většinou v er-formě, čte se poměrně dobře. Nechybí zde děj, který se však dá předvídat. O tom ale kniha není.

Po přečtení knihy jsem měl smíšené pocity, protože některé symboly a narážky mi nebyly zcela jasné. Nicméně po přečtení doslovu a dalších pramenů, ve kterých jsou některé věci více osvětleny, bylo vše mnohem jasnější (a ač byla již noc, začalo mi svítat - pozn. autora). V kontextu s historickými událostmi se kniha z podivné bajky mění na geniální alegorii na dění v Rusku na začátku 20. století. Když o tom teď zpětně v této souvislosti přemýšlím (se sešitem z dějepisu v ruce jedné a poznámek z knihy v ruce druhé - pozn. autora), vychází na povrch mnohé z toho, co mi uniklo.

Major je zřejmě obrazem Lenina, prasata zřejmě obrazem bolševiků. Po jeho úmrtí se z něho stává jakási modla, což vrcholí tím, že Majorova lebka je vystavena na dvoře a všichni ji musí povinně uctívat (symbol Leninova mauzolea). Kuliš zde zřejmě představuje Lva Trockého, který Stalinovi (v našem případě Napoleonovi) stál v cestě. Po bitvě u Kravína, která zjevně představuje některou bitvu z 1. světové války či Velkou říjnovou socialistickou revoluci, se ale Kuliš stává nevhodným, protože má příliš příznivců a nebezpečné myšlenky. Proto, stejně jako Trockij ve skutečnosti, utíká pryč.

Kolem Napoleona se formuje skupina „vyvolených“, a Napoleon sám ve své těsné blízkosti udržuje skupinu zlých psů (zřejmě obraz ČEKA - tajné policie v Rusku ve 20. letech). Zatímco zvířata nemají co jíst (což zřejmě symbolizuje hospodářskou, hlavně tedy potravinářskou krizi ve 20. letech a hladomory), prasata si žijí na vysoké noze.

Ovce symbolizují lidovou masu, která se slepě podřizuje a papouškuje to, co se jí řekne, zatímco Boxer má zřejmě symbolizovat nadšení stachanovců (což se dočítáme i v závěru), což bylo hnutí dělníků, usilující o maximální pracovní výkony. Benjamin naopak symbolizuje inteligenci, kterou nikdo moc neposlouchá.

Ideologie je postupně vytvářena na oslavu Napoleona. Jednání Napoleona s lidmi zřejmě symbolizuje 30. léta, kdy se tehdejší Rusko také nemohlo „rozhodnout“, na čí straně vlastně bude. To vrcholí poslední scénou, kdy jsou lidé pozváni k prasatům do domu a zvířata konstatují, že již nejsou schopna rozeznat, kdo je člověk a kdo prase. Jde zřejmě o pakt o neútočení (konec 30. let), při kterém se sovětští bolševici spojili se svými největšími ideologickými nepřáteli - nacisty a naivně si mysleli, že to Hilter bude dodržovat.

Poté, co jsem více nahlédl pravé podstatě této knihy, si myslím, že je to opravdu velmi zajímavé dílo. A po prvotním mírném zklamání ho hodnotím docela pozitivně.