Celý název knížky zní "Jonathan Livingston Racek" a je od Richarda Davida Bacha (bacha na to dlouhé jméno).
Malá knížka rozsahem, ale velká myšlenkami. To je asi nejvýstižnější, co o tomto díle mohu napsat. Její krása není v příběhu, ale v myšlence.
Je to velmi kratičká knížka, přibližně o 14 stránkách A4. Doporučuji k přečtení a zamyšlení.
Příběh je alegorií o rackovi Jonathanovi, který začal jako první létat pro létání a ne jen kvůli potravě. Začne se zdokonalovat a zkoušet nové styly letu, snaží se překonat rychlostí rekord. Jeho Hejno pro to však nemá pochopení a je proto vyhnán. Dostává se do nebe, a protože má velkou vůli se učit, za chvilku je stejně dobrý jako jeho mistr Čang, který umí dokonale ovládat svoje myšlenky. Poté začne Jonathan učit další žáky. Na konci Fletcher, žák Jonathana narazí do skály, ale Jonathan ho navštíví v myšlence a Fletchera se zeptá, zda chce do nebe (k dokonalosti) nebo ke svým žákům. Fletcher se rozhodne pro žáky a znovu ožije.
Kirk, racek, který má zraněné křídlo, je důkazem toho, že když se chce, všechno jde. Musíme tomu jen věřit. Tak se povede Kirkovi poprvé v životě vzlétnout.
Důležitá je otázka vůle učit se novým věcem, nelenivět. Také je zajímavá myšlenka přátelství - Jonathan, když se jiné Hejno pokusí málem zabít, jim přesto dokáže odpustit.
Pozoruhodná je reakce Jonathana, když opouští žáka Sullivana, který mu říká, že se mu bude stýskat: „Že se nestydíš!“ vyčetl mu Jonathan. „Jak můžeš něco takového říct! O co se dnes a denně pokoušíme? Jestli naše přátelství závisí na místě a času, tak je sami v den, kdy prostor a čas překonáme, zničíme! Jestliže ale překonáme prostor, zbude nám pouhé zde. Jestli překonáme čas, zbude nám pouhé teď. Nemyslíš, že bychom se přesto mohli párkrát setkat právě někde mezi tím zde a teď?“ To se mi líbilo asi nejvíce. Nebo myšlenka, že „Nejdále vidí racek, který vyletí nejvýše“... Hlavní myšlenka je tedy asi taková, že vůlí dokážeme i nemožné...
Knížku si můžete přečíst i online, třeba na www.vrana.cz/racek
Tento web jsem zakládal na střední, v roce 2008. Je zde hlavně archiv mé tvorby.
Aktuální věci publikuji kvůli úspoře času na Twitter.
Honza
"Čas je materiál, ze kterého se vyrábí život."